Žánr true crime je v našich končinách poměrně dost oblíben. Není nic špatného na tom, že jsme konáním vrahů fascinováni, že nás zajímá, co se musí odehrávat v hlavě člověka, který se rozhodne vraždit. Chceme nahlédnout do nitra jeho duše, zjistit, co ho donutilo odchýlit se od přípustných společenských norem, rozkrýt trýznivou temnotu, která ho obklopuje a vynasnažit se porozumět, co ho k vraždě vedlo. To poslední pro něj často nemusí mít ani žádný hlubší význam.
Ed Gein, proslulý také pod přezdívkou řezník z Plainfieldu, si momentálně zasluhuje značnou pozornost zejména díky osmidílné sérii oblíbeného krimi seriálu „Monstrum“ z dílny Netflixu, jehož nejnovější epizody jsou inspirovány právě Edem. Bohužel je v televizní verzi mnoho vybájeného a nepřesnostmi se to jen hemží. To je také důvod, proč dávám přednost raději dokumentárnímu zpracování závažných témat. Avšak obsadit do hlavní role Charlieho Hunnama, kterého zbožňuji od jeho excelentního výkonu ve filmu „Motýlek“, byl výborným tahem a pro mne osobně obrovským lákadlem. Nicméně právě proto, že jsem slyšela, jak je filmová verze „přehnaná“, mě o to více zajímalo, jak tomu bylo doopravdy. A právě kniha Deviant amerického autora Harolda Schechtera je nabytá fakty, sice šokujícími a hrůzostrašnými, ale dokázanými a pro Eda nakonec i usvědčujícími.
Na formování Edovy osobnosti měla zásadní vliv jeho fanaticky pobožná a panovačná matka a rovněž fakt, že rodina žila na poměrně odlehlé farmě, daleko od civilizace. Když jeho modla (matka) umírá, v Edovi se začíná stupňovat naprosto nezdravá posedlost, jež ho přivede až k vykopávání lidských ostatků z hrobů, přičemž měl pro jednotlivé části těl „praktická“ využití. Není od věci připomenout, že se Ed stal vzorem pro vytvoření ikonické postavy Leatherface z dnes již legendárního hororu „Texaský masakr motorovou pilou“. Jen Edovy zvrhlosti byly stonásobně horší. I samotná Ilse Kochová by z něj měla radost.
Veškeré nálezy z farmy jsou v knize dobře popsány. Prostor dostane i samotný proces s tímto deviantem, nicméně co jsem v knize postrádala, byl hlubší psychologický ponor do vrahovi mysli. Buď se po svém zatčení nikomu nesvěřoval, nebo to autorovi nepřišlo důležité. Ovšem jeho motivy k natolik odpudivým činům jsou přesně to, co čtenáře zajímá nejvíc.
Je jasné, že pokud se sám Ed o svých motivacích neměl potřebu zmiňovat, těžko je můžeme posuzovat. Můžeme se jen dohadovat, domýšlet si. A právě z tohoto důvodu je jeho příběh pro filmaře tak fantastický. Vlastně mají vcelku volnou ruku ve vymýšlení toho, jak to měl v dětství a dospívání obtížné, co si opravdu myslel, jak přemýšlel. Je těžké zvažovat, co ho k nechutnostem vedlo, když neměl žádné známé, kamarády, natož třeba přítelkyni, kterým by se svěřoval, případně, kteří by se mohli k jeho chování vyjádřit a přiblížit nám tak jeho osobnost.
Autor: Denisa Šimíčková
