Je to už tři roky, co k tomu došlo a manželství Tima a Rebeky je dnes v troskách. Nedokáží spolu nadále žít s děsivým traumatem a výčitkami, proč Emme, jejich šestnáctiletá dcera, si na nich vymámila svolení k tomu proklatému výletu na Baleáry. Turistický ráj s mořem, palmami a sluncem, kde si můžete oddechnout od celoročních starostí, načerpat nové síly či si jen tak vyhodit z kopýtka... Ano, tak se to píše v reklamních brožurách cestovních kanceláří, Tim však ví dávno svoje. Palma de Mallorca, kde už nějaký čas žije, má i druhou, sice ne tak viditelnou, ale o to krutější tvář. Město neřesti a zločinu, drog a prostituce, celonočních alkoholových excesů a ranních kocovin. A aby toho nebylo málo, je tu také plno sexuálních predátorů, číhajících na své oběti – mladých holek z celého světa, toužících zmizet na chvíli z dohledu rodičů, je plný ostrov. Tim si nyní velice dobře uvědomuje, jak lehkomyslné a nezodpovědné bylo dovolit naivní puberťačce letět právě sem.
Najít dceru! Bývalý policista nedýchá pro nic jiného. Opustil Švédsko, žije v nenáviděném, sluncem spalovaném ostrovním městě, živí se jako soukromý detektiv a je jím i ve svém volném čase – právě tady Emme zmizela, odtud mu naposledy volala, někde tu stále musí být... Mons Kallentoft dokáže několika krátkými větami či dokonce jen slovy vykouzlit dramatickou scénu, dějový zvrat, psychologickou přesmyčku, jeho silnou stránkou je též dokonalý popis míst, lidí, městského ruchu i přírodních scenérií. V kombinaci s přesně dávkovaným a postupně se zvyšujícím napětím vzniká vypravěčská linka, od jejíhož sledování se čtenář nemůže odtrhnout a musí číst dál a dál, dokud se nedozví, jak to nakonec celé dopadne. Do příběhu je mistrně zakomponováno prolínání dvou pohledů na tutéž mezní zkušenost – Tim a Rebeka, mužský a ženský prvek, oba vnímají společnou rodinnou tragédii po svém, zmizení dcery u nich vyvolává stejné a přesto odlišné emoce...
Zkrátka – anotace, pějící chvály na Kallentoftův literární um, rozhodně nelže. Dívej se, jak padám je kniha, v níž jsou v podivuhodné symbióze spojeny detektivní žánr, sociologická sonda do morálního stavu tzv. postmoderního světa a psychologická studie o ztracenosti jedince v nepřehledném předivu sociálních interakcí. Západní společnost je v rozkladu a švédský spisovatel to dobře ví – pesimismus ohledně možné „nápravy věcí veřejných“ se jeho textem vine jako příslovečná červená nit. Tam, kde je odhozena elementární morálka a smysl života zredukován na orgiastický hedonismus, se ztrácí právo na budoucnost a zbývá jen čekání na ránu z milosti.
A ještě něco je možné si při čtení uvědomit, byť to Kallentoft neříká přímo, ale spíše mezi řádky. Korupce, osobní a skupinové zájmy šedých eminencí, mafie na místní, národní i nadnárodní úrovni, politika jako zástěrka zločinných praktik – celé toto gigantické soukolí se snaží vtáhnout do svých zubů úplně každého. Tim je na jednu stranu sympaťák, kterému při pátrání po zmizelé dceři držíme palce, zároveň je ale evidentní (a i on si to uvědomuje), že metody, které při tom používá, se mnohdy značně rozcházejí s hlasem svědomí...
Podle mého názoru je tudíž kniha Dívej se, jak padám především moralistním apelem, který by neměl být přeslechnut!
Autor: Jan Hofírek