Donedávna jsem byl smířen s tím, že generace 1980+ se důchodu jako takového nikdy nedočká. S díky jsem odmítal více či méně velkorysé nabídky finančních i jiných poradců na všemožná důchodová, penzijní či jakkoli jinak nazvaná spoření, připojištění a obdobné finanční produkty. Byl jsem zářným příkladem moderní západní ekonomiky, na krku hypotéka a jinak všude okolo jen spotřeba, spotřeba a spotřeba. Vše se změnilo přesně před rokem, kdy na dveře domácností takřka celé naší rozvětvené rodiny zaklepal nikoli exekutor s kulatým razítkem, ale pěkně kulaťoučký bacil. A jelikož i ta zadní kolečka jsou kulatá, začal jsem o nich mezi jednotlivými sípavými nádechy a výdechy více přemýšlet.
Máj, lásky čas. Já se tehdy zamiloval do kryptoměn a prvních několik dní sledoval romanticky vyhlížející zelené svíčky. Tedy volně přeloženo, sledoval jsem, jak se má první kryptoinvestice zhodnocuje. Všechno šlo až příliš krásně a hladce, dokud nepřišel chlupatý medvěd Elon, jenž zelené svíčky doslova zadupal do země a místo nich zapálil červené doutnající knoty znamenající pokles. Konec pohádky, takhle to dál nejde, řekla mi poté manželka a raději mě seznámila se sličnou brunetkou, abych se s ní po večerech mazlil v naší posteli. Řeč je samozřejmě o knize Markéty Šichtařové a jejího muže Vladimíra Pikory, který na jedné z 242 stran vysvětluje, proč je na obálce vedle něj jeho žena téměř nahá.
Kniha Do důchodu s plnou kapsou aneb Poodhalená budoucnost má měkkou obálku, žádné tvrdé desky. To aby vás při mazlení moc netlačila. Ovšem napěchovaná je tvrdými fakty od začátku až do konce. Dělí se na 6 hlavních částí a ty jsou ještě rozděleny na zrhuba čtvrt milionu kapitol, plus mínus. Fascinuje mě, že se manželé autoři v jednotlivých kapitolách střídají, a přitom na sebe krásně navazují, takže je dokážete číst jedním dechem. Dokonalá harmonie. A harmonicky musí vypadat i jejich domov, když spolu mají na dnešní dobu neuvěřitelných sedm dětí.
V první části nás autoři seznamují s vedením rodinné kasy jejich rodičů, kdy se již jako děti zařekli, že takto to mít ve své rodině nikdy nebudou. Naťukávají myšlenku, zda je akademické vzdělání automatickým předpokladem pro finanční zabezpečení, či zda postačí "jen" riskovat.
Další, mnohem rozsáhlejší část hovoří o českých domácnostech, jejich příjmech, úsporách a dluzích. O mizerné finanční gramotnosti napříč generacemi. O tom, že 31 % lidí nic neušetří, přestože by opravdu mohli. Seznamuje nás s řadou lidí, kteří budou pracovat až do smrti, čehož jsem se osobně taky obával. Ale proto čtu dál, třeba o pasivním příjmu, který si můžeme zajistit, i když nemáme peníze. Jaký je pohled autorů na vlastnictví automobilu? V čem může být lepší carsharing? A bydlení v nájmu či v osobním vlastnictví? Zlato či akcie? Zatím sám nevím, ale hlavně z toho nechci udělat kapitalismus předluženého spekulanta.
Třetí část dopodrobna rozmotává nitky nekonečné ságy české penzijní nereformy. Popisuje všemožné i nemožné komise, které kdy byly ustanoveny, aby konaly (dobro). Ovšem pokud už něco vykonaly, vznikl z toho jen kočkopes. Ve stručných 45 bodech pak autor představuje svůj vlastní návrh důchodové reformy. Jak prosté. Teď to "jen" protlačit u těch nahoře, napříč politickým spektrem.
Čtvrtý úsek knihy upozorňuje na riziko chudoby v důchodu, zmiňuje generační spory, útěk mozků i příliv migrantů. Srovnává důchodové systémy i jejich reformy v zahraničí a věnuje se našim i tamním penzijním fondům, jež byly v mnoha zemích po první covidové vlně otevřeny, což paradoxně zapříčinilo obrovské škody pro mnoho současných i budoucích důchodců.
V posledních dvou částech konečně najdete to tajemství, jak se sami zabezpečit na důchod. Ovšem ta cesta nebude snadná, doporučuji nepřeskakovat a nejdříve přelouskat knihu pěkně od začátku. Vždyť přece každému pohádkovému Honzovi trvalo, než se konečně dostal do zámku. A tenhle Honza si v ranci nese i půl tuctu investičních pravidel, počítám-li i závěr, který se mi zdá snad úplně nejdůležitější. Držím mu palce, ať nakonec získá půl království a celou princeznu. No a ať ti dva vládnou alespoň tak moudře, jako je moudrá kniha Vladimíra Pikory a Markéty Šichtařové. Ať mají také sedm dětí a ať žijí šťastně až... do důchodu. A vám všem přeji, abyste, až přijde čas, do důchodu odcházeli s pevným zdravím, dobrou náladou, a hlavně s plnou kapsou.
Autor: Petr Hořínek
