Slovo, s nímž si Houbařku spojím, je a bude tíseň. Ocitá se v ní mladá hrdinka Sisi. Je všudypřítomná, a ačkoli celou knihu čekáme, až z ní Sisi unikne, a přejeme jí to, východisko se nedostaví…

Zhruba do poloviny knihy jsem hltala stránku za stránkou, abych zjistila, co tak hrůzostrašného se hrdince mohlo v dětství stát. Jaké trauma ji dohnalo k tomu, že má tak narušené vztahy se zbytkem rodiny, že žije v rozpadající se chajdě, nedbá o sebe a své potřeby… Co se mohlo stát v takřka dokonalé rodině: milující matka, otec – vysoce postavený a uznávaný muž – a dva starší bráchové, kteří jí dělají naschvály a podněcují ji v tom, že je nicka. Tyto dětské nesváry by se daly v dospívání a dospělosti zahodit, ale vlivem událostí k tomu nedojde, a nevraživost vůči mladší sestře se kvůli nevyjasněným věcem vyostří.

Sisi se stala obětí sexuálního zneužívání (kým nemohu prozradit, prožijte si to čtenářsky společně s hrdinkou…). Trýznivé… Co je ale solí do rány, je, že nemá zastání ani v jednom rodinném příslušníkovi. Kdysi, když byla dítě, a ani jako dospělá. Ti, kdo mohli pomoct, zavřeli oči a snášeli to mlčky dál. Mezi nejsilnější pasáže patří:

„A pak… Pak se stalo něco nepochopitelného. Moje matka udělala něco naprosto absurdního. Zastavila se uprostřed kroku a špitla: „Pardon.“ Několikrát na místě přešlápla a pak se otočila na patě a zaklapla za sebou dveře.“

Psychiatři také nezasáhli; jak by také mohli, když získali scestné informace (a strůjce veškerého neštěstí se samozřejmě nepřizná). Ale vnímám to jako jejich selhání. Sisi je na veškeré své ohromné trápení po celou dobu, co ji sledujeme, sama, úplně sama. Na jednu stranu si říkáme – je tak silná? Ale víme, že není. I když je neustále vhazována do minulosti (což do určité míry chce – neumí a nedokáže se posunout dál). Její tělo a duše se rozkládá. Jen přežívá.

Ani od druhé poloviny jsem se nemohla odtrhnout. Už jsem věděla, kdo a proč, ale naskytla se řada dalších otázek. Odpovědi se postupně dostavovaly a nebyly příjemné.

Je to bolestná kniha. Jak… jak mohli?! Byla ještě dítě, pak se mnoho let snažila žít normálně, aby udržela chod rodiny, a nakonec z ní právě rodina udělá doslova magora? Je to neakceptovatelné, zarážející, odporné. Stejnou vinu nese jak ten, kdo toto všechno zapříčinil, tak i ti ostatní.

Houbařku současné české autorky Viktorie Hanišové mohu jen doporučit. Námět je temný, a tudíž čtenářsky přitažlivý. Styl je vynikající, kapitoly střídají současnost a minulost, což rovněž podněcovalo můj zájem dozvědět se více, obě roviny jsou neméně poutavé.

Autor: Radka