„Veškerý náš boj, smrt ani oběti nebude mít v obřím koloběhu dějin vůbec žádný smysl. Smysl našeho hnutí netkví pouze v tom, abychom zabránili vyhynutí. Naším záměrem je udělat to, co je správné.“
– citace z knihy, str. 112 –
Další hrdinkou příběhu je mladičká Jade, jež je v útlém věku rodinou prodána do školy pro kurtizány. Začátky Jade vyhovují, učí se číst, psát, přednášet poezii a tančit. Pozná místa, která by jí za běžného života zůstala skrytá. Ve škole rovněž pozná svou životní sestru jménem Lotos. Dívky natolik rozdílné, avšak jedna bez druhé nemůže existovat. Chce tomu náhoda, že se Jade seznámí s osiřelým chlapcem jménem Džung Ho, kterému, ač žije na ulici, závidí jeho svobodu. Pojí je hluboké porozumění a přátelství, které však dojde trhlin v době, kdy se Korea probouzí k odporu proti japonským trýznitelům. Džung Ho se, jako potomek lovců tygrů v provincii Pchjongan, ocitá v jádru revolučního boje za nezávislost, Jade se naopak stává mezi japonskou smetánkou vyhledávanou umělkyní. Do jaké míry to jejich vztah poznamená?
„Příchod smrti není tak hrozný – spíše jako když člověk projde dveřmi do světa snů.“ – citace z knihy, str. 12 –
Juhey Kim se podařilo krásně vystavět poutavý a dojemný příběh na pozadí korejských dějin během obou světových válek až do roku 1965. V průběhu okupace se Japonci dopustili na korejském obyvatelstvu množství zločinů. Nadto se korejský národ jako takový snažili za každou cenu zničit. Kim se proto podrobněji zaměřuje na samotný boj Korejců za nezávislost. Nejsilnější protijaponské hnutí se formovalo v ruském Mandžusku, kde našlo velké množství Korejců neoficiální azyl, a v roce 1945, kdy Japonsko dostalo od Spojenců na frak, je Korea rusko-americkými mocnostmi násilně rozdělena podél 38. rovnoběžky. Osud, který korejský lid postihl posléze, byl příšerný a následky se projevují dodnes… Román Jako tygr ve sněhu se čte krásně, stránky ubíhají, děj je neskutečně záživný a zajímavý. Fascinovaly mne tajné úmluvy mezi korejskými příslušníky armády a kurtizánami, které měly v té době netušené příležitosti, jak svému národu pomoci. Autorce se podařilo upoutat mou stoprocentní pozornost a sama jsem se pustila do studia korejských dějin, protože je to přesně ta část světa, která zůstává naším očím povětšinou neviditelná. Líbí se mi také poukázání na jeden z nejhorších módních výstřelků – lovení tygrů pro zábavu. Sama autorka přispěla části zisku z této knihy na snahu aktivistů o záchranu divočiny, zejména ohrožených tygrů sibiřských a levhartů mandžuských. Rozhodně se o tématu musí mluvit, protože i v Africe existují farmy, které chovají lvy právě pro účely „zábavných“ lovů zazobaných lenochů, kteří neví, jak s penězi smysluplněji naložit.
Autor: Denisa Šimíčková
