Tadej Golob (1967) patří ke známým slovinským autorům. Jeho žánrové rozpětí je poměrně velké. Za své společenské romány získal řadu ocenění a podobně úspěšné jsou i jeho žánrové knihy. Do světa literatury vstoupil v roce 2000 knihou Z Everestu. Jezero je prvním dílem detektivní série s Tarasem Birsou. Ve Slovinsku byla kniha nominována na Slovinský román roku 2017, u nás ji nyní vydává nakladatelství Jota. Podle románu byl natočený úspěšný televizní seriál a kniha naznačuje, jakým směrem se Tadej Golob bude ubírat. Autor si bere na paškál společenské nešvary, nebojí se bořit společenská tabu a hovoří o věcech, o kterých se v takzvané lepší společnosti nemluví.
Jezero začíná scénou, kdy společně s Tarasem a jeho manželkou zavítáme na silvestrovskou party. Zde se sešla společenská smetánka, která má spojení s farmaceutickým průmyslem a nemocnicemi. Atmosféra lehce připomíná scény, jaké najdeme v klasických salónních detektivkách, a mně se vybavily knihy Agathy Christie. Aktéři vtipkují, předstírají, že si dokážou udělat legraci sami ze sebe, ale my vidíme, že je to banda nafoukaných panáků. Jakmile zjistí, čím se Taras živí, konverzace se stočí na zločiny a jejich řešení. Celým příběhem nás doprovází Taras a právě tohle byl od autora geniální tah. Taras je totiž všechno možné, jen ne nafoukaný bohatý týpek.
Postupně se budeme dozvídat detaily z jeho osobního a pracovního života, ale můžu vám prozradit, že v tomhle ohledu má docela blízko k severským vyšetřovatelům. Z bohatství ani protekce si nic nedělá, jediné, o co mu jde, je vyřešení případu. Padni, komu padni. Taras je úžasně přímočarý a jeho komentáře jsou trefné a někdy hodně jízlivé. Nezastírá, že už není žádné mládě (a pokud ano, ti mladší mu připomenou, kolik mu je), a ani si nehraje na neomylného. Je zábavné sledovat jeho tým při práci a v autorově podání nejsou nudné ani popisy policejního vyšetřování. Některé postavy jsou hodně svérázné a nad některými hláškami se budete smát nahlas.
Jezero je reálně působící krimi román smíchaný s klasickou detektivkou. Je svižný, chytrý, a jestli takhle vypadá skutečné Slovinsko a nejde jen o fikci, ráda bych se tam o prázdninách podívala. Ani ne tak kvůli přírodě, jako spíš kvůli lidem. Oni ani Taras si na nic nehrají, jsou hrdí na svou domovinu, zemití a čestní, i když to mnohdy není vůbec jednoduché. Nechci nijak škatulkovat, ale řekla bych, že autor trošičku nadržuje těm, kteří jsou se zákony na štíru a mají hluboko do kapsy. Ostatně, to poznáte sami, až se dostanete k výslechům postaviček stojících na druhé straně zákona.
Taras se snaží být poctivý k sobě i druhým, ale nikdo není neomylný. V jeho životě se objeví někdo, kdo bude mít pravděpodobně v dalších dílech hodně prostoru. Stejně jako nás seznámí s každým krokem ve vyšetřování, seznámí nás i se svými myšlenkami. Myslím, že mu budete fandit, i když byste vlastně neměli. Tadej Golob s vámi hraje fair play. Nezamlčí žádný důkaz, vy víte to, co ví vyšetřovatelé, ale i tak zůstanete na konci s pusou dokořán překvapení tím Kdo a Proč. Mrtvou ženou s uříznutou hlavou to pouze začíná, mrtvol tady bude požehnaně. Tadej Golob se v žánru orientuje a s lehkostí dokázal využít všechno, co v detektivkách funguje a co čtenáři milují. Díky tomu je Jezero kniha, kterou byste si měli přečíst.
Autor: Veronika Černucká
