Když jsme před 11 lety se ženou stavěli dům, byl jsem to já, kdo lezl do nepaženého výkopu kvůli zapojení zemního výměníku rekuperace. Ten pocit, když se ohlédnete nahoru a vidíte více než dva metry zeminy nad hlavou, řeknete si, že zaživa už vás tam dolů nikdy nikdo nedostane. Věřte nebo ne, tohle vás změní. Plíživě a nepozorovaně. Najednou se okolo vás začnou objevovat další a další hromádky hlíny. Jako třeba když jsem o několik dní později pod ulicí vykutal poměrně slušnou jeskyni, abychom se mohli připojit na vodu. Od té doby vždy alespoň jednou do roka někde něco kopu. Jsem jezevec?
Dnes je ten den. Zase jsem slyšel ta stvoření škrábat zvenku na základy domu. Venku už byla tma. Vzal jsem si baterku, pilu a rýč. Po 70 centimetrech hloubky a 25 metrech délky pozoruji, že uvnitř domu se stále svítí. Žena sedí u stolu a něco píše. Přemýšlím, kdy se to stalo, že ji takto sleduju oknem? Tma. Zápasím s protikořenovou zábranou a po další hodině je konečně celá ve výkopu. Teď už se ten výběžkatý bambus roztahovat nebude, děsivé škrábání přestane. Jdu domů, jsou dvě ráno. Ještě v chodbě ze mě odpadávají kusy hlíny. Ne moc, ale dost na to, abych si po probuzení řekl „panebože, co jsem to udělal?“
Někdy si říkám, jaké asi pocity musí prožívat autor knihy Fredrik P. Winter, zda některý ze strachů třeba prožíval v dětství, či se s nimi setkal ve své advokátní praxi. Kniha Jezevec je prozatím jeho jedinou knihou. Ta ovšem byla celosvětově přijata s takovým nadšením, že je již dnes přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny. Navíc věřím, že toho autor bude mít v rukávu mnohem mnohem více, když ve švédských podcastech pravidelně diskutuje o psaní science fiction, fantasy a hororech.
Usedám za svůj letitý psací stroj a zkouším psát. Stejně jako téměř všechny postavy v knize. Faktem je, že nerada píše snad jen vyšetřovatelka Cecilia. Ostatní postavy bych klidně nominoval do Bästa svenska kriminalroman. A myslím, že hlavní imaginární spisovatel Jan Apelgren by tuto cenu mohl s přehledem vyhrát. Jen kdyby před šesti lety beze stopy nezmizel. Ale kdo tedy napsal tu zpropadenou knihu, která nejprve vynese krachujícímu nakladatelství zašlou slávu a bohatství, aby poté naopak všechno zničila? Knihu, jejíž temné výňatky uvozují každou kapitolu, jež se čtou úplně samy? Knihu, jež vás přiměje bát se tmy, stísněných prostor a podivných zvuků… Také je slyšíš?
Na 370 stranách Jezevce najdete všechno. Neustálé sjíždění seznamky, romantická dostaveníčka, manželský stereotyp, takřka nekonečnou touhu po dítěti či hledání nového životního prostoru. Neméně důležitou roli zde mají nedořešené vztahy z minulosti, nevěra i krutá krvavá pomsta. Příběh prolínají pracovní záležitosti v nakladatelství, každodenní strasti kriminalistů a blížící se příchod obávaného data v kalendáři, kdy pravidelně dochází k vraždám.
Pravdou je, že tuhle sezónu budete na cestách potkávat mnohem více domíchávačů než kdy jindy. A rozhodně to nebude zásluhou nové výstavby. To si je budou objednávat nešťastní majitelé suterénních prostor, kteří četli tuhle knihu a raději s pocitem domnělého bezpečí nechají svůj sklep zalít betonem. A co vy, pozvete Jezevce domů?
Autor: Petr Hořínek
