Holly Bourne je britskou autorkou knih pro mládež a feministicky laděné literatury. Napsala bestseller Už jsem normální? A několik dalších kritikou oceněných knih. Píše také online o feministických tématech a pro The Mix, web plný rad, který řídí charita. V češtině si můžeme přečíst knihy Už jsem normální?!?, Je tohle láska?, A jak se vám líbím teď?, Jsem holka. Co s tím? A to se může stát jen ve filmu.
Kniha mě na první pohled doslova okouzlila třemi věcmi: 1. neotřelým názvem, 2. nádhernou a nápaditou obálkou, za kterou stojí Maria Makeeva a 3. anotací, která hlásá, že hrdinou je osmnáctiletá Olive, která má problémy s psychikou a rozhodne se proto strávit jeden měsíc na nevšedním táboře pro mladé, kteří zápasí s duševním zdravím.
Obdivuji finesu, s jakou autorka dokázala popsat pocity a myšlenkové pochody člověka, který žije s duševní nemocí. A není to jen protagonistka, ale další hrdinové, kteří třeba nedostali tolik prostoru, ale jejich problémy nejsou proto o nic menší nebo méně palčivé. Věřím tomu, že každý člověk je jedinečný a svou unikátnost si nese ať už v jednotlivostech jako je řeč, gesta, pocity, mysl nebo v kombinaci toho všeho.
Jaký je ale svět pro mladého člověka, ve kterém se už samo o sobě vše bouří a který hledá své místo ve světě, když k tomu všemu připočtete duševní onemocnění. Co s těmito neodvratnými pocity? Hledat prvopočátek nebo chybu v dětství? Snažit se to zazdít a jít dál s tím, že někdy je vám dobře a jindy ne? Vždyť jsme všichni originální a bylo by pěkné se za to neomlouvat, ale naopak svou jedinečnost nosit hrdě. A to nás autorka svým přístupem učí.
O autorce jsem před touto knihou neslyšela, ale teď mám nutkavý pocit přečíst si vše, co napsala. A je mi jedno, že anotace na obálkách jejích knih říkají, že jde o knihy pro mládež. Říká se, že člověk je nejistý jen v době dospívání a pak jako dospělák vždycky dokáže udělat správnou věc. Pravda to ale vždycky není a je fajn, mít možnost začíst se do takového typu knihy a získat jinou perspektivu a třeba i začít vnímat věci jinak. Autorka dokáže odkrýt pocity, které někdy zažil snad každý: Jsem všelijaká. Jsem komplikovaná. Jsem vášnivá. Jsem hluboká. Jsem upřímná. Když mám dost energie, záleží mi na ostatních. Jsem jiná. Můžete si cítit živější, jen si vedle mě sednete. (ukázka str. 159).
Kniha Jsme všichni sněhové vločky? mě naprosto pohltila ať už příběhem, vynalézavými nápady, osobitými postavami, které vás okamžitě zaujmou, ale taky formou, mladým a živým jazykem. Jediné, co mi nesedlo, byl závěr. Ale chápu, že u rozjetého vyprávění s touto tematikou muselo být velmi těžké vymyslet adekvátní zakončení. Doporučuju mladým, rodičům, i starším čtenářům a věřím, že každý si najde myšlenku, která pro něj bude něco znamenat a v hlavě vám nějakou chvíli zůstane.
Hodnocení 95 %
Autor: Iva Lutonská
