Příběhy samotářské kolčavy v lidsko-zvířecí podobě s občasnými výlety do světa fantazie a mýtů mne uchvátily již od prvních vět, a to proto, že jsem se s paní Kolčavou velmi snadno sžila. Ona byla já… na chvíli. Často jsem se přistihla, když jsem už knihu dávno zavřela, že na ni myslím. Představuju si další příběhy, její všední dny a vůbec… Zajímalo by mne mnoho z Kolčavina mládí. Snad právě proto, že příběh lehce naznačil, co všechno se dělo.
Ale co naplat, to samotářské žití na konci vesničky mne zastihlo v pravý čas, a skryté síly, duchové a magické přírodní bytosti byly už jen třešničkou na dortu lidské duše, která příběhy zdobí. Jsem třeba z těch, koho víc bavily ty jednodušší příběhy a dny, které nevyžadovaly velkého cestování, ale takto s odstupem… i ty akčnější příběhy a mýtické toulky mají své kouzlo, přičemž ale stále chápu, že i Kolčavu tyto toulky a úkoly vyčerpávaly i nabíjely energií zároveň.
Kolčava je rozdělena do několika příběhů, které jsou různě dlouhé… ale ve všech jsem jako čtenářka pocítila touhu si je nevyčíst příliš brzy, šetřit si je, mlsat… vnímat. Rozjímat nad nimi. Působivé popisy počasí a různých ročních období, soužití se slepičkami, přírodou a ročními svátky, to vše mne naplno uchvátilo.
Nádherné všední dny
Přiznávám, že občas bych nepohrdla dalšími dvaceti kapitolami popisu obyčejných dnů: slepičky, vaření, jít pro něco do lesa, uvařit si, sednout si na zápraží, napsat dopis a jít spát. Nějaké noční dobrodružství se štrachající kunou na půdě, probuzená Kolčava uprostřed noci… a vůbec. Ten klid sálající z příběhů byl doslova životadárný.
A také je na knize vidět krásný styl autorky, byť rukopis svatojánských kuchařek se nezapře, a je to tak dobře. Laskavé a čtivé. A obrazotvorné. Tu cestičku k chaloupce stále vidím.
Uchvacující mýty
Do světa mýtů a přírodních bytostí nás Kolčava zavede velmi hluboko. Však na konci knihy také najdete slovníček a vysvětlivky, abyste se v tom všem neztráceli. Kromě mých úvah, jestli takhle okolo nás opravdu něco pobývá, jsem se často nořila do vlastní moudrosti. Sem tam jsem měla touhu se s těmito tvory i setkat. S jakou samozřejmostí a pokorou se s nimi Kolčava setkávala a jaké každé to přátelství mělo až starobylý nádech!
Knihu odkládám s tím, že si ji ráda vezmu do ruky zase ve chvíli, kdy zaduje podzimní vítr, přijde zimní rovnodennost, nebo po ní sáhnu třeba příští rok s příchodem srpnového horka…
Autor: Renata Petříčková
