Proč ale tuto banální informaci zmiňuji? Z jednoho prostého důvodu – byly tak strašně dobré, voňavé a hlavně křupavoučké, až měl člověk dojem, že je před chvílí vytáhli z pece. Chutnali nejen mně, ale celé „péešce“ do té míry, že jsme se dokonce jednou odvážili požádat velitele, zda bychom je mohli mívat častěji. Bohužel se začal ohánět jakýmisi předpisy, které striktně určují, kolik bílého pečiva můžeme sníst, takže z toho nebylo nic.
Když dnes žvýkám gumové rohlíky z Tesca, Billy či Alberta (všude je mají naprosto stejně nejedlé), občas si říkám, jak je to možné – žili snad v době hluboké totality lepší pekaři? Abych však těm dnešním nekřivdil, tak jedna světlá „porevoluční“ výjimka přece jen existovala – v brněnské čtvrti Královo pole kdosi provozoval pekárnu s názvem Tobi. „S rohlíkem od firmy Tobi, zapomeneš, co tě zlobí!“ – tohle měli napsané na vývěsním štítě a zákazníci se tam jen hrnuli. Pekárnu ale po nějakém čase zavřeli, asi ji zlikvidovala neviditelná ruka trhu... Takže pro pečivo se chodí do supermarketů, kde ovšem jeho cena stoupla natolik (přičemž kvalita se už léta nijak nelepší, spíš naopak), že stále více lidí přemýšlí o nějaké vhodné alternativě.
Když jsme si se ženou před časem koupili domácí pekárnu a začali péct chléb, nebylo to zpočátku nijak jednoduché. Nějakou dobu totiž trvá, než nezkušený pekařský učedník přijde na tajemství optimálního poměru jednotlivých ingrediencí a upeče si bochník chleba, který je daleko chutnější (a také mnohem déle vydrží čerstvý) než ten kupovaný. Bohužel – na počátku našeho „podnikání“ jsme ještě neznali jméno Iva Trhoňová...
Nyní už naštěstí víme, že tato skvělá žena je nadšenou propagátorkou domácích pekáren a nejen to – o své dlouholeté zkušenosti se nezištně dělí se všemi, kdo rovněž touží jíst „vlastnoruční“ pečivo. Napsala na toto téma již několik knih, které se po zásluze staly bestsellery a s velkým čtenářským zájmem se určitě setká i ta zatím poslední s názvem Kouzlo domácí pekárny. Paní Trhoňová nám v ní doslova na stříbrném podnose přináší již hotové recepty na nejrůznější pochutiny, takže jsme ušetřeni zdlouhavého experimentování.
K novému a neznámému přístroji v domácnosti asi každý přistupuje s jistou dávkou obezřetnosti a snad i nedůvěry. Iva Trhoňová si tohle podle všeho velmi dobře uvědomuje, neboť ve své knize pamatuje i na naprosté pekařské zelenáče, které s grácií sobě vlastní hned v úvodu zbaví případného strachu z té podivné bedýnky. A potom to jde již jako po másle. Jeden recept střídá druhý, z nádherných fotografií upečených dobrot přecházejí oči, v puse se sbíhají sliny a nejraději bychom pekli od rána do večera!
Nedá mi to, abych zde neuvedl seznam jednotlivých kapitol. Tak tedy:
Chleby bez žitného kvásku, Chleby s přidaným žitným kváskem, Chleby pečené v troubě, Drobné slané pečivo, Kynuté moučníky z pekárny, Moučníky pečené a smažené, Bagety a veky, Rohlíky, housky, bulky, raženky a dalamánky, Moučníky z pekárny s práškem do pečiva, Další kouzla pekárny, Využití staršího zbylého pečiva.
Kouzlo domácí pekárny je zkrátka kniha k nezaplacení. Každý si v ní najde recepty podle vlastního gusta a co se týká mne, už se nemohu dočkat, až ochutnám rohlíky podobné těm, jaké jsem jedl tenkrát v Libějovicích. Strašně dobré, voňavé a křupavoučké, jako by je někdo právě vytáhl z pece...
Autor: Jan Hofírek
