„Chci, aby z tebe byla dobrá žena, proto tě tak ponižuju.“
– citace z knihy, str. 154 -
Osobně je mi arabský svět blízký, pravidelně jej navštěvuji, zajímám se o historii Blízkého východu i dalších států, učím se arabštinu. Mám kamarády v Egyptě, Libyi, ale třeba i v Íránu. Jeden čas mi dokonce kamarádi předvídali sňatek s nějakým tím muslimem. Já však vždy tvrdila, že, ač respektuji jakoukoliv víru, nikdy v životě bych zrovna takovýto zásadní krok neučinila. Když se mě zeptali proč, měla jsem jednoduchou odpověď – jejich kulturu znám a jsem si vědoma i naprosto odlišné mentality. Dnes bych jim do rukou vrazila tuto knihu, aby pochopili, co tím chci říci.
Samozřejmě je tento příběh extrémní, a to ze všech stran. Nicméně se stal a už z toho důvodu bychom měli zbystřit všemi smysly.
Nizozemka Laura vyrůstala doslova jako samorost. Připadalo mi, že rodiče o ni vůbec nejeví zájem – co dělá ve volném čase, s kým se stýká. To byl také důsledek toho, že její dospívání dopadlo tak, jak dopadlo. Ano, čtete správně, dávám v prvé řadě za vinu rodičům to, co Lauru dovedlo k jednotlivým životním krokům. Nezájmem svého nejbližšího okolí tato dívenka prostě zvlčela do šílených rozměrů. Z Laury se stává rozmazlená, sebestředná puberťačka, která, co si usmyslela, to také udělala. Neznala hranice, neměla vytyčené meze. Nikdo jí nenastavil mantinely. Stala se naprosto nezvladatelnou.
„Byla to neuvěřitelně nejistá holka a radikální názor pro ni evidentně byl určitým druhem ukotvení.“ – citace z knihy, str. 65 –
Lauřina naivita a vzdorovitost mi lezla opravdu na nervy. S radostí bych ji profackovala, protože přesně to potřebovala, aby se vzpamatovala. Bohužel, rány sice padaly, ale zrovna ty byly mířeny i míněny zcela jinak… Když se prostoduše dostává do spárů bandy náboženských fanatiků a krvežíznivých zločinců Islámského státu, svůj postoj měním a držím Lauře a jejím dětem palce, aby dokázali z Iráku uprchnout.
Někdy je potřeba, aby si člověk prošel peklem, trpěl až na dřeň, aby mu došlo, jakou chybu udělal, čeho se dopustil, ač původní záměr nebyl nijak špatně myšlen. Tak tomu bylo i v případě Laury. Věřila v lepší život, ovlivněna slovy svého muže Ibráhíma, do kterého se bezhlavě zamilovala. Kdyby kolem sebe měla ty správné lidi – rodiče a kamarády, jistě by to takto daleko nedošlo. Komunikace je základ všeho a u tohoto příběhu jsem si tento fakt jen potvrdila…
Zpráva o úprku Laury z IS obletěla celý svět. Bylo to něco naprosto nevídaného a zcela pochopitelně na ni bylo pohlíženo jako na možnou hrozbu. Otázkou je, zda bylo nutné Lauru držet ve vězení po tak dlouhou dobu. Hlavní důvod však spatřuji v tom, že několik měsíců s vyšetřovateli nechtěla vůbec mluvit.
Novinář Thomas Rueb se před sepsáním této exkluzivní knihy vydal po Lauřiných stopách až do samotného Mosulu, symbolu smrti a zkázy. Zamířil do těchto nebezpečných končin světa, aby zjistil, jak to s Laurou doopravdy bylo, co zde prožívala. Zrekonstruoval její životní kroky počínaje dospíváním, po konverzi k islámu, životu v chalífátu, až po její návrat zpět do Nizozemska, který byl tolik obestřený otázkami – byla Laura opravdu tak naivní a lituje svého odchodu k IS, nebo to hraje a vrátila se, aby spáchala teroristický útok?
Thomas se setkává s její rodinou, přáteli, známými, slr i s lidmi, kteří se kolem ní třeba jen mihli během jejího pobytu v chalífátu i při samotném útěku z něj. Čerpá nejen z policejních spisů, ale vychází i Lauřiných osobních zážitků a vzpomínek, s kterými se mu sama svěřila při hodinách a hodinách vedených rozhovorů. Autor dobře věděl, proč čtenáři odhaluje zákulisí Lauřiny rodiny a to, co všechno předcházelo jejím rozhodnutím, které bychom v opačném případě ihned zavrhli jako totální bláznovství.
Souhlasím s konečným prohlášením autora, že Laura H. je viníkem. Přeci jen odešla do Sýrie zcela dobrovolně. Lidé jako ona byli pro chalífát nepostradatelní. I kdybyste v ruce nikdy nedrželi zbraň, nepřísahali věrnost, ideologii nechali ležet stranou a své dny trávili jenom vařením pro své děti a násilnického manžela – přispívají už jen tím, že tam jsou. Jenže Laura H. je rozhodně i obětí. Žena, jež byla mužem zneužívána, zanedbávána, týraná, odmítána a klamána, rodinou dříve zase zcela právem nechtěná, nepochopená a nemilována.
Ať si každá mladá žena tuto knihu přečte. Ať začne uvažovat nad následky toho, když se provdá za muslima. Ono, jenom proto, že ten její vysněný muž žije v její domovině a chová se k ní galantně, ještě neznamená, že tím poukazuje na své pravé já.
Na závěr jen menší poznámka. Nevím, proč některé kapitoly zůstaly nepřeložené, v angličtině. Pro mne to sice nebyl problém, ale třeba moje mamka byla nepříjemně zaskočena.
Autor: Denisa Šimíčková