Jak už název a anotace napovídají, začátek příběhu se točí kolem listopadu roku 1989. Stěžejním datem však není 17. listopad, ale listopad 27. Dokážete si představit, že se Sametová revoluce nepodařila a místo kapitalismu bychom stále žili v socialismu?
Marie zvaná Maja je mladá žena, manželka a maminka. Žije v Meziříčí, kde zprávy ze 17. listopadu přicházejí se zpožděním. Osud českých lidí jí není lhostejný, a tak se po vzoru pražských studentů připojuje k demonstracím. 27. listopadu byly všechny vzpoury potlačeny a toto datum se neslo ve znamení zatýkání lidí smýšlejících jako Marie. Následovaly vysoké tresty a Maja byla odsouzena ke dvaceti letům vězení.
Magdalena zvaná Magda vyrůstá v „ozdravovně“, kde se ocitají děti, které rodiče údajně nechtěli a opustili je. Stát se však o ně náležitě postaral – dal jim výchovu, umožnil vzdělání, ale něco za něco. Vychovatelky dětem vštěpovaly ideologické myšlení, že svět, ve kterém žijí, je jediný správný.
Obě ženy jsou rozdílné. Zatímco Marie, poznamenaná těžkým životem ve vězení, se po propuštění na svobodu snaží žít nenápadně, nevyčnívat a vyrovnat se s tím, co prožila, Magda je plná vtloukaných ideálů, má nasazené růžové brýle, chce se zavděčit a být dobrou soudružkou. Nedostatky společnosti nevidí – ozdravovna Magdě důkladně pokroutila pohled na svět.
Listopád je pro mě prvním seznámením s autorčinou tvorbou. Nemám tedy představu, jakým stylem Alena Mornštajnová píše, ale po přečtení musím říct, že na její knihy si čtenář musí udělat čas. Příběh je pomalý, popisy převažují nad dialogy, z větší části se zabývají myšlenkami nad politickou situací v zemi, nad tím, jak byl náročný život v ozdravovně, a i díky tomu se mi román četl obtížněji. Bylo to samozřejmě dané i zvoleným tématem.
Alternativní realita, kterou Alena Mornštajnová popsala, je šokující a alarmující. Jen těžko si dovedu představit, že bych měla žít v době plné strachu a obav říct něco nahlas, vzbouřit se, kdy sebemenší protest byl trestán vyhoštěním ze společnosti, v horším případě mohlo vše skončit vězením. Myslím si, že takový režim není snadno udržitelný. Avšak v Mariině a Magdině případě to proveditelné je a vládě nastolila pořádek a bezpečnost nejen armádou, ale i hlášením od soudruhů a soudružek. Když se nad tím zamyslíte, z některých situací, které autorka popsala, až mrazí. Neodráží se v nich trochu i to, co se děje teď v současné době?
Z knihy Listopád jsem měla už od začátku respekt. Těžko se mi čtou knihy, které mají na pozadí příběhu politickou událost. Autorka totalitní režim popsala tak, jak ho známe z hodin dějepisu, z historických knih a dokumentů, jen prodloužila jeho trvanlivost až do roku 2019, kdy končí i příběh Marie a Magdy. Avšak stěžejním tématem je život obou žen, jejich přesvědčení a názory, které se v mnoha ohledech lišily.
Příznivci knih Aleny Mornštajnové budou jistě překvapeni, jak autorka bravurně zvládla téma z doby, která není až tak dávná, abychom si ji nepamatovali, přesto je v našich dějinách nesmazatelně zapsaná. Kniha se zařadí mezi tituly, o kterých se bude ještě dlouho mluvit a diskutovat.
Autor: Martina Flasarová
