Americká spisovatelka Lisa See přichází s dalším úchvatným dílem z exotického prostředí staré Číny. Autorka je pro mne zárukou nejen čtivého příběhu, ale i jedinečných informací o nebývalé historii lidské existence. Nakladatelství Jota vydalo její nový dechberoucí román Lotosový kruh paní Than. Lisa See opět dokázala, jak důležitá a přínosná je náročná badatelská práce, která každému jejímu dílu předchází. Obrovské děkuji patří také překladatelce Petře Andělové, jež si dala na každém zvoleném slovíčku viditelně záležet.
V příběhu se ocitáme na konci 15. století, za období dynastie Ming, kdy ženy z lepších kruhů musely podstupovat velice bolestné obvazování chodidel. Nožičky malých slečen byly násilím zlomeny, poté obvázány obinadly a následně takto postižené ženy celoživotně trpěly nesmírnými bolestmi. O tom, co potká ty, kterým se nedej bože takto zubožená chodidla zanítí, může vyprávět hlavní hrdinka Jün-sien z rodu Tchan, jejíž maminka právě na následky zanícení umírá v nepředstavitelných mukách.
Po smrti matky se ocitá v novém světě, ve světě svých prarodičů, uznávaných lékařů čínské medicíny. Jün-sien je tím vším, co vidí, ohromená a ochota prarodičů pomáhat druhým vede mladou dívenku k objevování tajemství medicíny. Čínská medicína je založena na principu, že za příčinou nemocí stojí vždy nerovnováha nebo poškození čtyř základních tělesných šťáv – krve, hlenu, žluté a černé žluči. Jün-sien je studiu nesmírně oddána a podpora ze strany vzdělaného a milujícího dědečka pro ni představuje jedinečnou příležitost. Směrodatné se pro ni však nakonec stanou vědomosti její babičky. Ta si, na rozdíl od manžela, uvědomuje potřebu šířit osvětu ohledně fu-kche, tedy ženského lékařství. Mladinká Jün-sien jejímu kouzlu totálně propadne.
Jenže doba nepřeje ctižádostivým ženám. Jejich místo společnost nespatřuje v učebnách, ale v domácnosti po boku muže a v obležení nespočtu dětí. Jün-sien se s rolí oddané manželky vyrovná, vyrovná se i s panovačnou tchýní a odtržením před realitou běžného života za branami paláce, ale mysl jí nikdy nenechá zapomenout na nebývalou bystrost a vnímavost, dar, který jí byl do vínku dán.
„Musíš mluvit, když chceš být slyšet.“ – citace z knihy, str. 65 –
Oporou jí v těžkých chvílích byla nejlepší přítelkyně Mej-ling, s kterou byly propojeny více než rodné sestry. Jenže na jejich přátelství je pohlíženo s opovrhovanou záští, jelikož Mej-ling pochází z nižší vrstvy obyvatel a živí se nečistým povoláním porodní báby.
„Jsme si tak blízké, že mezi nás dvě nelze zasunout ani útržek papíru.“ – citace z knihy, str. 103 –
Čtenáře čeká fascinující vhled do průběhu těhotenství, porodů i poporodní péče v tehdejší době. Léčení nejrůznějších neduhů a zvláštní lékařská vyšetření, která provozovali mužští doktoři na ženách. Román si všímá mnohých mýtů a pověr, které byly s ženskou přirozeností spojeny. Některé mě až vyváděly z míry, jiné dávaly dokonalý smysl.
Na druhou stranu není opomíjen prodej žen z chudých kruhů jako otrokyně, pomocnice do domácností, ty hezké pak skvěle posloužily jako konkubíny či kurtizány. Ženy se stávají majetkem mužů. Samozřejmostí jsou rovněž předem domluvená manželství.
Jün-sien si díky své píli a odhodlání, ale neméně také díky svému přesvědčení, že jsou si ženy v ženství naprosto rovny, ať pocházejí z jakékoli společenské vrstvy, vybuduje nebývalý respekt. Je si jistá, že každou ženu, ať bohatou či chudou, vzdělanou či negramotnou, zmítají stejné emoce, a tak k nim i přistupuje, nedělá rozdíly.
„Žena, která pomáhá druhým, pomáhá sama sobě.“ – citace z knihy, str. 249 –
O znalostech z pozorování a studia ženského těla sepsala tato pozoruhodná žena pojednání, jenž pro budoucí generace představuje neuvěřitelnou studnici mouder. I prostřednictvím právě jejích vědomostí si ženy vydobyly místo ve společnosti, která jimi často opovrhovala... Bohužel v mnoha kulturách představují opovrhované pohlaví do dnešních dnů...
„Z největšího štěstí se rodí žal, ale možná to lze vykládat i obráceně, a to, že v největším neštěstí je zárodek štěstí.“ – citace z knihy, str. 356 –
Autor: Denisa Šimíčková