Josef Mengele je všeobecně považován za jednoho z nejhorších nacistických zločinců, A to nejen proto, že při selekcích na osvětimské příjezdové rampě posílal tisíce nešťastníků do plynových komor a prováděl na vězních (přičemž šlo často o děti) zvrácené pseudolékařské pokusy. Toto všechno, již samo o sobě děsivé, bylo v jeho případě ještě umocněno „přidanou hodnotou“ v podobě krutých žertů, kterými své oběti s oblibou trýznil. Jeho jméno se plným právem stalo synonymem sadismu, zrůdnosti a vůbec toho nejhoršího, co Hitlerův režim zplodil.
Světské spravedlnosti bohužel unikl. Po léta přitom patřil (spolu s Bormannem a Eichmannem) k nejhledanějším nacistům – pásl po něm izraelský Mosad, o jeho skalp usiloval Simon Wiesenthal, Mengele však nakonec zemřel přirozenou smrtí (pokud se utonutí v pobřežních vodách Atlantiku v roce 1979 dá takto nazvat). Co se pak týká knihy Mengele – odhalení Anděla smrti, měl jsem zpočátku pochybnosti, zda je vhodné životopis takovéto kreatury vydávat. David G. Marwell mne však přesvědčil, že je to dokonce nutné – jeho kniha je totiž mistrovským dílem literatury faktu, v níž se v obdivuhodné symbióze spojují životní osudy smutně proslulého „hlavního hrdiny“ s neúnavným hledáním odpovědi na otázku, jak se kultivovaný a inteligentní jedinec může během krátké doby změnit ve vraždící monstrum.
První část má příznačný název Jak se stát Mengelem. Konstatuje se v ní, že rasové a antropologické výzkumy se v Německu prováděly již dlouho před nacistickým „uchopením moci“. Původně se nejednalo o nic nehumánního, šlo většinou o studie, zabývající se lidským genomem. Všechno se však rychle změnilo, když vzápětí po svém zvolení říšským kancléřem začal Hitler praktikovat politiku sociálního darwinismu, jež vyvrcholila přijetím zákona o německé krvi a německé cti. Úctyhodných vědeckých kapacit, které se následně nechaly svést na scestí nebývalými kariérními a výzkumnými možnostmi, bylo velké množství. Pokud tedy Mengele představoval nějakou výjimku, pak pouze tím, že vstoupil do SS a zúčastnil se bojových operací na východní frontě v řadách divize SS Wiking.
Dosud jsem se domníval, že informací o Mengeleho životě před a po Osvětimi není mnoho, David D. Marwell mne však vyvedl z omylu. Nashromáždil totiž mimořádně objemný faktografický materiál, umožňující mu velmi podrobně sledovat dětství, dospívání, jakožto i dobu studií a bojového nasazení budoucího válečného zločince. Zvažuje teorii, podle níž snad lze Mengeleho zvrácené osvětimské intermezzo vysvětlit posttraumatickou stresovou poruchou v důsledku hrůzných frontových zážitků. Vysvětlit možná, ale omluvit rozhodně ne...
Z dokumentárního hlediska neméně fascinujícím je i vylíčení Mengeleho poválečné anabáze, ať už šlo o několik roků strávených na odlehlé selské usedlosti, dramatický útěk z Evropy, vcelku úspěšný začátek na opačné straně zeměkoule a závěrečné roky jeho života. Za určitou satisfakci lze považovat fakt, že život v Jižní Americe pro něj nebyl žádnou idylou. Zvláště poté, co izraelské tajné služby vypátraly a unesly Adolfa Eichmanna, se z bývalého osvětimského „lékaře“ stal štvanec žijící v neustálém strachu z odhalení. Autor, který byl členem týmu, zkoumajícího pravost Mengeleho kosterních pozůstatků, se rovněž podrobně zabývá všemi aspekty tohoto dlouholetého identifikačního procesu.
Hlavním poselstvím knihy je podle mého názoru varování před ideologickým a politickým zneužitím lékařské vědy. David G. Marwell přesvědčivě dokazuje, jak úzká je hranice mezi ještě legitimními medicínskými výzkumy a pokusy a již nehumánními či dokonce zločinnými praktikami. Naprostým šokem bylo pro mě zjištění, že ještě desítky let po válce se z disertační práce a jiných odborných statí Josefa Mengeleho hojně citovalo v lékařských publikacích po celém světě! Pokušení, které se skrývá ve vědeckých objevech, je velké – k čemu např. povede další vývoj v oblasti klonování? Nemusíme se ale vydávat do vzdálené budoucnosti – podívejme se na současnou prenatální diagnostiku. Na jedné straně slouží k odhalení případných vývojových vad, které je následně možno chirurgicky či jinak léčit, na straně druhé se jí využívá k pátrání po Downovu syndromu za účelem „umělého přerušení těhotenství“...
David G. Marwell nás obsáhle, erudovaně a s hlubokým vhledem do dané problematiky seznamuje se životem člověka, kterého asi všichni „známe“, zároveň ale toho o něm příliš nevíme. Kniha Mengele – odhalení Anděla smrti je i z tohoto důvodu hodna pozornosti všech milovníků literatury faktu.
Autor: Jan Hofírek