Román Milenci z Osvětimi podává překrásnou formou příběh dvou osob, osmnáctiletého Poláka Davida a pětadvacetileté Zippy z Bratislavy, kteří se potkávají v nacistickém pozemském pekle.
Zippi dokázala svou nezastupitelnou praktickou stránku, jíž nadchla samotné dozorce SS, kteří měli tábor pod palcem. Po celou dobu při své kancelářské práci zachraňovala životy jiných vězňů a několikrát dokonce i Davidovi, do kterého se zamilovala na první pohled. David měl v táboře mnohdy namále, ale jistý Zippin vliv nakonec dopomohl oběma tábor přežít. Konce války se však oba mladí milenci dočkali na rozličných místech. David byl odsunut do Dachau, kde byl zachráněn americkým vojskem, naopak Zippi uprchla při pochodu smrti a osvobození se dočkala pod taktovkou Rudé armády.
Následné kroky obou se klikatily a znovu se sejít jim bylo dopřáno až o sedm desítek let později! Zippi dále oslňovala svou schopností organizovat a pomáhat, David doufal v emigraci do USA.
Vždycky ráda čtu o tom, jak přeživší vedli spokojené životy, zakládali rodiny, měli hromadu dětí a navzdory všemu, co zažili, uměli života užívat a milovat. Tomu říkám největší pomsta, jaké se Hitlerovi mohlo dostát.
Je důležité podotknout, že nejde o žádný přeslazený romantický příběh, ač je neuvěřitelně krásné, že i na tak málo pravděpodobném místě, doslova v samotném předpeklí, naleznete bezpečnou náruč, která vás dokáže udržet nad vodou. Celou dobu má čtenář pocit, že je to Zippi, která Davidovi pomohla k přežití, ale myslím si, že v době věznění hrál pro Zippi David stejně nezastupitelnou roli.
Autorka čerpá z bohatého literárního aparátu, který zmiňuje v závěru knihy. Zejména však vychází z osobních rozhovorů, jež vedla se samotným Davidem.
Musím říci, že ačkoliv jde o autorčin debut, neměl nejmenší chybičku. Nepřináší jen románové zpracování nějakého válečného příběhu, ale v jistém slova smyslu se jedná o literaturu faktu. O to přínosnější samotná kniha je. Keren Blankfeldové se podařilo perfektně vykreslit politické nuance, jež válce jako takové předcházely, zmiňuje se o Mnichovské dohodě, která pro naši zemi znamenala obrovskou zradu z řad spojenců, ale i další souvislosti, které s válečnou vřavou souvisely, mimo jiné například šílené ztráty amerických sil v Normandii a Ardenách, i pohled obyčejného amerického občana, který jednoduše neuměl pochopit, proč by se do války ve vzdálené Evropě měla jeho země vůbec zapojovat. Povedlo se rovněž skvěle vysvětlit chaos a paniku, které po osvobození v Evropy zavládly. Rozvádí otázky imigrace uprchlíků a přistěhovatelství přeživších, kteří se často neměli kam a za kým vracet.
Ženská síla v podobě Zippi mi brala dech. Přesně takový typ člověka měl největší schopnost přežít nemožné. O to více si vážím jejího nasazení pro druhé, ač to muselo být nesmírně vysilující a denně tím doslova nasazovala vlastní život.
Autor: Denisa Šimíčková
