Recenze: Nedráždi bráchu bosou nohou

archiv revue
Knížka pro všechny bráchy a ségry bez ohledu na věk.

Nedráždi bráchu bosou nohou je knížka krásně punkově podvratná. Nebere si servítky a není divu, vždyť v ní dva malí hrdinové spadnou při jedné ze svých častých pranic do WC a musí jím chvíli putovat, než najdou cestu ven. Cestou prolézají nevábným potrubím a seznámí se také s jejich slizkými obyvateli. Jistě, na první pohled nic lákavého, milého a něžného, nic pro slabé a útlocitné povahy. Ale to je právě dobře. Všechny děti mají zálibu povídat si o vyměšovacích procesech, je to trochu nechutné, trochu zakázané, trochu směšné. Všechny děti zároveň zajímají ty tajemné strašidelné prostory a zákoutí v domě – odpady, prostory pod vanou, temné roury a zákoutí plné pavouků a kdoví čeho ještě.Většina dětí má také nějakého toho sourozence, kterého má rád, ale který mu prostě občas leze na nervy. V téhle knížce tohle všechno je a dítě tak může ukojit svou dětskou zvědavost, touhu provokovat a pochybovat se na hraně, vypořádat se se svými strachy, zkrátka dráždit hada bosou nohou.
 

Vyprávění je vtipné, krásně odsýpá a směřuje ke svému cíli. Je to přesně ten typ fantaskních příběhů, kdy se neptáte, zda je to možné, zkrátka přistoupíte na hru, protože jejím prostřednictvím můžete navštívit místa, která vás děsí a zároveň přitahují a která nikdy nebudte mít možnost navštívit. Je to rovněž cesta za poznáváním sebe sama a svého vztahu k okolí. Ona vlastně samotná cesta odpadem je ve své podastatě metaforou vyrovnávání se s okolím, s lidmi v něm, hledání svého místa. Svět dospělých je očima hlavního hrdiny nahlížen s až drastickou nemilosrdností a všechny dospělé postavy jsou zde běžným životem pokrouceny jako to portubí. A dítěti nezbývá, než jejich tajnými a nevyzpytatelnými zákoutími proputovat a vyznat se v nich.
 

Irena Hejdová je zkušená autorka, která se dokáže kolem sebe dívat a vidět věci bez zbytečných příkras a růžových brýlí, a právě proto dokáže vyhmátnout tu pravou podstatu a podívat se jí na zoubek. Bez kýče, možná až příliš jadrně a přízemně, ale přesto poutavě a s fantazií, která nezná mezí. Skvělé ilustrace Zuzany Čupové dělají z knížky přitažlivý objekt i vizuálně. V ilustracích je pak skryt bezpočet úkolů, tajenek, hledání.

Autor: Milan Šťastný

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Nedráždi bráchu bosou nohou

4.5 2
399 327
Poslední kusy
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více