Na počátku samotného vyprávění se ocitáme na německém venkově v roce 1914. Mladinká, milá a srdečná Klára je nucena odložit své dítko. Otěhotněla nechtěně za nechutných okolností, avšak na svět okolo nezanevřela. Bohužel pochází s chudých poměrů a nemůže si dovolit o miminko postarat. Navíc se na svobodné matky v tehdejších dobách pohlíželo s obrovským despektem. Takové ženy byly často postaveny na okraj společnosti. Proto se rozhodne syna zanechat před dveřmi panství Benhaim, který už roky obchází smutek a beznaděj. Tamějším dědicům se sice daří počít, ale žádné ze tří dítek se nenarodilo živé. Čtyřdenní opuštěný chlapeček pro ně tedy představuje štěstí a požehnání. S láskou se jej, baron Rainer s chotí Isabell, ujímají.
Klára ztrátou syna neskonale trpí, ale zároveň si uvědomuje, že pro něj udělala to nejlepší, co v dané situaci mohla. Tobiáš tak dostane možnost žít naplněný život v bezbřehé lásce a bohatství, o jakém by se mu s Klárou nemohlo ani zdát.
Děvečka neunese tíhu svého činu a rovněž má strach z odhalení, což by pro ni znamenalo tvrdý žalář. Musí proto prchnout. Tvrdě pracuje, přesto tře bídu s nouzí.
Baron shodou náhod zjistí, kdo je pravou matkou nalezence. Podnikne patřičné kroky k tomu, aby napravil bezpráví, kterého se Kláře dostalo. Jenže do děje zasahuje první světová válka a vše převrátí naruby…
Pro vánoční čas je tato kniha jako dělaná. Margit Steinborn umí čtenáře přenést do dob minulých s překvapivou jemností a lehkostí. Příběh zahřeje u srdíčka, je plný laskavých činů, pochopení, šťastných shledání i romantických vyznání. Ačkoliv se do děje vnáší i trocha tragična a zoufalých událostí, to pozitivní přesto převažuje, a to je dobře. To je moc dobře.
Autor: Denisa Šimíčková