V první řadě mě naprosto okouzlila obálka knihy, v druhé mě zaujala anotace a po přečtení zůstává příběh v mojí hlavě pevně zaklíněn, protože i přesto, že byl velice bolavý, byl také krásný a dojemný.
Yasmen a Josiah Wadeovi tvoří dokonalý pár. Zplodí dvě děti. Avšak pak, po té nešťastné události, se jim dokonalý život rozsype pod rukama jako domeček z karet. Během procesu plnění si všemožných snů ztratili sebe navzájem a najednou zjišťují, že ani jejich hluboká láska není schopna tyto strasti překonat. Přichází rozkol, avšak chemie mezi nimi pracuje i nadále a táhne je to k sobě jako magnet. Je však dobré zkoušet znovu vstoupit do pomyslné stejné řeky? Je dobré jitřit staré rány, které dosud nejsou zcela zaceleny?
Moc mě oslovilo střídání postav ve vyprávění. Každý totiž konkrétní situace prožíval po svém a podává tak na danou věc svůj vlastní náhled. Je až zarážející, jak málo stačilo k tomu, aby jejich obrovské citové i fyzické strádání skončilo jinak – dříve a radostněji, jen kdyby byli jeden druhému více otevřeni a komunikovali mezi sebou bez ostychu, zášti, strachu a frustrace.
Trápení Yasmen mi bylo blízké více, než bych si přála, proto si její chování umím odůvodnit. Příběh Yasmen, Josiaha a jejich dětí je plný radosti, ale i nepředstavitelné osobní ztráty, která člověka užírá doslova zaživa. Partneři tuhle chvíli prvně neustáli. Nestáli tomu druhému bok po boku v jeho největší bolesti a žalu, nedokázali ulevit ztrápené, zdeptané a roztrhané duši, která se roztříštila na milion kousků.
„Všechno mě bolelo. I to je stránka deprese, kterou lidé neberou v potaz, že i ona může občas fyzicky nepředstavitelné bolet.“
– citace z knihy, str. 30 –
Avšak příběh je protkán silnou motivací v lepší zítřky. Ukazuje nám, jak důležité je zachovat si zdravý rozum, s tím druhým přese všechno dobře vycházet, protože je vaší spřízněnou duší, která vás zná lépe než vy sebe sama. Příběh je jasným důkazem toho, že když jsou vedle sebe dvě oddané, milující a silné osobnosti, překlenout jde, zdá se, úplně vše!
Hluboká kniha! Jedna z těch, která mě zcela pohltila a nepustila, dokud jsem nebyla na konci. Drsná, surová, ale nezapomenutelně silná. Místy jsem si poplakala…
Příběh o tom, jak se z krásného, šťastného, úspěšného života stane lusknutím prstu katastrofa, která vás totálně polapí. Najednou je všechno neskutečně těžké, smutné, nespravedlivé a chaotické. Nic nedává smysl, hlavně pak život sám.
Někdo může namítat, že v románu bylo použito až mnoho vulgarit a některé podané scénky mohou ve čtenáři budit až rozpaky, nicméně pokud se nad celým příběhem, který je nám podán, zamyslíme, pak víme, proč byly tyto jisté scény vůbec popisovány. I ony totiž k životu patří. O to víc pak celý příběh vyznívá realisticky.
Autor: Denisa Šimíčková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.