„Rány se mohou zahojit pouze tehdy, když člověk pochopí, proč mu je ten druhý způsobil. Jen pak lze odpustit a jen v odpuštění spočívá skutečné uzdravení.“
– citace z knihy, str. 379 –
Hannah s Melinou musí žít zcela nenápadně v ústraní, avšak hrůzné následky válečného běsnění nakonec dožene i obyvatele této menší usedlosti – Hannah kvůli svému původu projde peklem Osvětimi, mužské osazenstvo musí narukovat na frontu.
Kniha mě donutila k hlubokému zamyšlení nad faktem, že většina německých vojáků nešla na frontu dobrovolně, že nebojovali za něco, o čem by byli přesvědčeni, čemu by doopravdy věřili. Mnozí s politikou Hitlera nesouhlasili ani v nejmenším. Ocitli se tak ze dne na den ve frontové linii, zabíjeli bližního svého a toto jednání si sami neuměli odůvodnit. Muselo to být strašné. Právě na příkladu mužů, kteří byli ze statku Sandnerhof odvedeni, vidíme, jaké oběti na svých bedrech nesli. Že velká část branců ve válce padla, případně se jejího konce sice dožila, ale ocitla se v ruském zajetí, nebo si traumata nesla až do konce svých dní.
Hannah je prototypem silné osobnosti, ženy a matky, která je pro záchranu svého dítěte ochotna postoupit snad úplně vše. Bohužel i po válce čelí velkému příkoří osudu.
„Lidský život je jako tráva, kvete jako květina, v poli. Když se tudy přežene vítr, už tam není a nepamatuje si, kde je její místo.“ – citace z knihy, str. 45 –
V příběhu je nám poměrně dosti podrobně nastíněna německá mašinérie, která se spustila s tzv. konečným řešením židovské otázky. Pro ty, kteří příběhy z druhé světové zrovna nevyhledávají, ale přesto by si rádi udělali alespoň jakýs takýs přehled o tom, co a kdo byl strůjcem jedné z nejhorších kapitol lidských dějin, je to právě v této knize velice hezky popsáno. Autorka zabrousí rovněž na území tehdejšího Československa, respektive Prorektorátu, a seznamuje čtenáře v krátkosti s operací Antropoid. Velmi se mi líbilo zpracování celého konceptu operace Barbarossa, ve které Hitler zradí svého Sovětského spojence.
Autorka bravurně vykreslila oba tolik protichůdné postoje německého obyvatelstva – na jedné straně oddané a naprosto zaslepené „zástupce“ tzv. čisté panské rasy, na straně druhé odvážné a neohrožené jedince schopných věci řešit. A právě zde se snaží autorka zaujmout pozornost – nesmíme totiž zapomínat, že mnozí z Němců jen nečinně nepřihlíželi už tak bezvýhradné tragédii, ale konali i za cenu ztráty vlastního života.
V knize bylo zmíněno tolik okolností, která by si zasloužily rozvést do větších podrobností. I díky tomu se mi zdál konec příběhu příliš uspěchaný. Snad se detailů dočkám v plánovaném pokračování, na něž se velice těším…
Autor: Denisa Šimíčková