BLACK FRIDAY = čtení a zábava od 39 Kč

Recenze: Operace sfinga

archiv revue
Čtyři napínavé detektivní případy na hraně přirozeného lidského chápání od nejznámějšího českého záhadologa, to je první ze dvou dílů přísně tajných záhad pod krycím názvem Operace sfinga, které neměly být nikdy zveřejněny. Budete se bát a lámat si hlavu nad rozluštěním, neboť nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Arnoštu Vašíčkovi a jeho záhadám jsem se dostal díky čtyřem neobyčejným ženám.
 

Když jsem byl ještě malý kluk, strávil jsem dva roky po sobě jarní prázdniny u babiččiny sestřenice, která milovala záhady, ezoteriku, naučila mě šilhat koukáním do knih s prostorově vystupujícími obrázky. A dokázala dlouze a poutavě vypravovat příběhy, ze kterých mě dodnes mrazí v zádech.
 

Mnoho zajímavých zážitků mám také díky své tetě, se kterou jsme nejednou prozkoumávali okolí blízkého tajuplného města s ještě tajuplnějším zámkem takřka na vrcholu kopce. Nejsem ani schopen spočítat to množství z neznámých důvodů zazděných tajných chodeb ústících kdesi v hlubokých lesích, změřit podzemní zámeckou garáž dlouhou tak, že není vidět na její konec, nebo vyjmenovat všechny poklady, za kterými jsme se honili.
 

Profesorka češtiny na jednom nejmenovaném ostravském gymnáziu je třetí neobyčejnou ženou, na kterou bych chtěl vzpomenout. A to proto, že má stejné příjmení i akademický titul jako autor. Otázku, zda mají tito dva společného i něco víc, jsem se rozhodl přidat do svého seznamu nevyřešených záhad.
 

Nyní samozřejmě nesmím zapomenout zmínit svou manželku, která mi knihu Operace sfinga pořídila, sotva se objevila na pultech knihkupectví. Jak ale mohla vědět, že toužím zrovna po této knize? Záhada, že? Anebo je odpověď úplně někde jinde? Pojďme si teď projít tyto přísně tajné materiály a uvidíme, třeba přijdeme na řešení dříve než vyšetřující komisař Jiří Marten.
 

Co když soupeřivost mezi dvěma spisovateli vyústí v sázku o dokonalou vraždu? Ačkoli zevnitř zamčen ve své pracovně, bez zjevných stop, skutečně jeden z aktérů podlehne. Přesně tak, jak bylo naplánováno. Přesně tak, jak druhý z autorů napsal ve své knize. Marten se chytá každého stébla, které by mu pomohlo tomu přijít na kloub. Všechny nadějné cesty však vedou do prázdna, a tak se pátrání stále více zamotává...
 

Inflace je poslední dobou synonymem dnešního světa a třeba takový trh s nemovitostmi je bublinou doslova gigantických rozměrů. Jediné byty, jež jsou ještě relativně levné, jsou ty, kde v minulosti došlo k vraždě. Do jednoho takového se teď zrovna stěhuje Martenova sestra. Když se však začnou ozývat hlasy ze záhrobí a lákat ji k sobě, její velký bratr ji musí ochránit.
 

Rituální vražedné běsnění prosakuje až do doby na sklonku 16. století a nevyhne se ani dvojici vykutálených zlodějíčků. Ať už na zámku, který jako by byl předurčen ke kontaktům s temnou mocí, či na ubytovně Svratka. Případ zapeklitý tak, že si vyžádá pomoc slovutného profesora, jenž si posléze vyžádá pomoc neméně slovutné analytičky, toho času v cele předběžného zadržení.
 

A co teprve, když se hrobníkovi ztratí lebka, kterou vykopal při rekonstrukci hřbitovní zdi? Lebka větší než lidská, protáhlé čelisti šelmy s velkými ostrými zuby. Shodou okolností přesně touhle dobou na obloze září úplněk a sem tam se k někomu přiblíží dvojice ohnivých světýlek. Jsou to oči. Velké nelidské oči!
 

Komisař Marten je chlap, který zásadně nevěří na nic za hranicí vlastního chápání, a každý z případů se po celých 223 stran snaží rozlousknout ve světle moderní vědy. Někdy se mu to daří více a jindy méně. Faktem (tedy je-li to to správné slovo) je, že na světě existují síly, které běžná lidská mysl nedokáže pochopit. "Že hranice mezi přirozeným a nadpřirozeným je někdy velice mlhavá a že obýváme svět, který je daleko tajemnější a podivnější, než jsme ochotni připustit." Jak jinak byste dokázali vysvětlit, že občas na něco myslím a žena to řekne za mě? Nebo že si přeju knihu od Arnošta Vašíčka a dostanu ji?  

Arnošt Vašíček je záhadolog, který nemá rád slovo záhadolog. Zároveň je cestovatelem, scénáristou, spisovatelem a podle mě také neuvěřitelným dobrodruhem. Stejně jako mě jej v dětství ovlivnila teta a její tajemné historky. Stejně jako mě jej fascinovaly tajné chodby. Až později se naše cesty rozešly a každý jsme se vydali svým vlastním směrem. On začal psát a já teď mohu jeho knihy číst. Zatím mám za sebou jenom jednu. Tu jeho prozatím poslední. Pro mě je to však Kniha první, což je vlastně i její podtitul. A až vyjde Kniha druhá, snad si ji budu moci přečíst jako první... Než se tak stane, rád bych se začetl do některé z mnoha jeho dalších knih, ať už z Edice České Televize  či z jeho vlastní značky Mystery Film. Věřím, že budou minimálně stejně výborné jako právě Operace sfinga.

Autor: Petr Hořínek

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Operace sfinga

4.9 26
299 245
IHNED odesíláme
Čeština

Perunův hněv

5.0 3
279 229
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.
zanechte komentář (zprávu)

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –