Na první pohled čtenáře zaujme velice nápaditá obálka knihy, která připomíná pohlednici. To odkazuje nejen k profesnímu poslání hlavního hrdiny, ale také k motivu celého příběhu, kdy si dva lidé posílají pravidelně dopisy, jejichž obsah může vést k nespoutané lásce, ale i nenávratným, až sebevražedným činům. Jednotlivé kapitoly jsou doplněné o dojemnou japonskou poezii psanou v haiku.
Tania pracuje jako servírka ve skromné restauraci “U Madlenky“ ve čtvrti Saint-Janvier-des-Amés v kanadském Montrealu. Tania uměla pozvednout práci servírky na uměleckou úroveň. Byla radost sledovat, jak svižně kmitá mezi hosty. Její víření bylo jako dívat se na akrobatický balet, jemuž zvuky cinkání příborů a žvýkání hostů sloužily za hudební doprovod. Do Montrealu přijela, aby zde studovala na univerzitě. Studia však přerušila z nedostatku zájmu. Zato práce v restauraci jí poskytovala blažený pocit rovnováhy.
Tania zářila o to více, když se u ní v práci začal objevovat ON – pošťák Bilodo. Okamžitě se do něj zamilovala. Po obědovém menu, které v tichosti spořádal, se věnoval svému oblíbenému koníčku – kaligrafii a psaní haiku. Oba byli stydlínové a měsíce kolem sebe jen kroužili. Až jednou Tania objeví zamilovanou báseň, kterou Bilodo sám složil. Byla však určená jiné ženě, tajemné Ségoliné z Antil. Po tomto menším nedorozumění, které pro Taniu znamenalo konec světa, se rozhodla ke spoustě změn. Dala v milované práci výpověď, našla si milence, zvažovala se přestěhovat. Ovšem žádná z těchto změn ji nepomohla na Biloda přestat myslet.
Pak potká Biloda neštěstí, které se stane záminkou pro spletitou a nebezpečnou hru, jež Tania rozehraje. Příběh knihy Pošťákova snoubenka vygraduje ve chvíli, kdy si spokojená Tania uvědomí, že osud nelze ošálit a že karty, které nám život rozdal, jsou jednou provždy dané a nelze je žádným způsobem obejít…
Autor: Denisa Šimíčková
