Pro větší přehlednost ve své knize autor postupně v jednotlivých kapitolách rozkrývá všechny možné smysly, o kterých víme, že jimi ptačí druhy oplývají, a to jak zrak, tak sluch, hmat, čich, chuť, emoce a magnetický smysl. Prakticky shrnuje to, co dosud díky nejrůznějším výzkumům vědců víme a nevíme o ptačích smyslech.
Naprostá většina ptačích druhů se řídí stejnými dvěma smysly jako my, tedy, zrakem a sluchem. Ale ptáci mají i jiné smysly, které naopak lidská říše postrádá. Ať už jde například o echolokaci, vnímání ultrafialového světla či magnetické pole Země, které ptáky vede během jejich tahu. Tak třeba břehouši rudí musí podniknout štaci dlouhou neuvěřitelných 11 tisíc km z Aljašky na Nový Zéland. Výjimkou není ani sezónní přestavba mozku či regenerace vláskových buněk ve vnitřním uchu. Toho fascinujícího je však mnohem více. Záleží druh od druhu. A právě o tom kniha je Je plná často neuvěřitelných tajů, jež nám příroda i po tolika staletích bádání stále odhaluje. A kolik toho ještě zůstává zcela zahaleno a čeká na své objevení...
Já jsem se při čtení této neuvěřitelné knihy dozvěděla spousty novinek. Pozoruhodností jistě je, že ptáci používají své laterálně umístěné oči po stranách hlavy k odlišným úkolům. Pravé pro vidění na blízko, levé na vzdálenosti větší. Je běžné, že pták spí s jedním okem otevřeným, případně spí za letu. Největší oko v poměru k velikosti těla má orel klínoocasý. Jeho smyslová a nervová soustava dokonce pracuje 10x rychleji než ta naše.
Není pochyb o tom, že schopnost sluchu je u ptáků výborně vyvinuta, a to nejen pro pouhé vnímání zvuků, ale také dovednost rozlišovat či rozumět výšce tónů, notám a melodiím nebo hudbě samotné. Celkem vzato je sluch většiny ptáků velmi podobný tomu našemu, s výjimkou nočních druhů a těch, kteří loví a orientují se podle zvuku. U netopýrů je známo jejich vydávání vysokofrekvenčních zvuků kvůli echolokaci.
Překvapilo mne zjištění, že například sova nebo třeba puštík vousatý mají naprosto asymetrické umístění ušních otvorů, či to že rohovitý ptačí zobák je ve skutečnosti nejcitlivějším hmatových smyslem ptáků. Takový kivi hnědý je prakticky slepý, ale vyniká vytříbeným čichem a hmatem – dokáže detekovat kořist pod zemí s přesností laseru.
Už Charles Darwin nepochyboval o tom, že zvířata zažívají emoce. O tom nicméně nemůžeme pochybovat ani my, majitelé nejrůznějších domácích mazlíčků. Ti nám často dávají emoce jasně najevo. Emoce zažívají i ptáci a dávají je najevo nejčastěji zvuky. Ptáci jsou také proslulí svými monogamními svazky, nicméně je více méně pravděpodobné, že se nikdy nedozvíme, zda pociťují emoce stejně jako my. Není k tomu dostupná žádná technologie či vědecký přístup. Navíc vnímání pocitů je velmi subjektivní a víme, jak často se liší prožívání citů člověk od člověka.
Kniha Ptačí smysl je ve svém závěru doplněna o základní slovníček pojmů, který neuvědomělému čtenáři tohoto tématu pomůže zorientovat se v neznámých formulacích. Bohatá bibliografie pak dokládá, z kterých zdrojů autor čerpal.
Upřímně, nemám slov. Příroda je fascinujícím prostředím a závidím každému, kdo se jejímu zkoumání může s nadšením věnovat, ať už se jedná o faunu či flóru.
Autor: Denisa Šimíčková
