Osvětim: Šachy se smrtí jsou románovou prvotinou anglického spisovatele Johna Donoghuea. Ten se déle než dvě desetiletí profesně věnuje problematice duševního zdraví a na svém kontě má nespočet odborných článků o léčbě duševních nemocí. Jeho literární prvotinu u nás vydalo nakladatelství Jota a literární vědci a recenzenti se shodují, že jde o troufalý a ambiciózní počin. Kniha Osvětim: Šachy se smrtí je totiž úplně jiná, než byste čekali.
Přiznejme si, že knih o koncentračních táborech a zejména o Osvětimi je dnes na trhu tolik, že nejde ohlídat jejich kvalitu. Osvětim je nový literární fenomén, a napíšete-li knihu z tohoto prostředí, máte zaručený úspěch. Dějové linie a zvraty působí už téměř jako klišé, protože je zatraceně těžké přijít s něčím novým. John Donoghue to přesto dokázal. Celá kniha je založena na vztahu dvou lidí. Na jedné straně stojí židovský hodinář Clément, na straně druhé je bývalý dozorce Paul Meissner. Logika napovídá, že jde o dva nepřátele, ale ona to není tak docela pravda.
Meissner byl kdysi tím, kdo donutil Clémenta, aby se v koncentračním táboře účastnil šachových turnajů. Hrálo se o lidské životy a nikdo netušil, jaké intriky s tím budou spojené. Ani jeden z našich hrdinů není pouze klaďas nebo záporák. Oba mají hodně propracované charaktery a ty se vyvíjejí stejně, jako se vyvíjí vztahy mezi nimi. Vztahy jsou dost komplikované a čtenářům nic neulehčuje ani to, že autor přeskakuje z přítomnosti do minulosti. Čtyřicátá léta by měla vysvětlovat, proč se k sobě muži chovají tak, jak se chovají, ale věřte mi, že retrospektivní pasáže přinesou spíše další otázky.
Osvětim: Šachy se smrtí jsou velmi originální a vás velmi překvapí, kdo si nakonec získá vaše sympatie. Tahle kniha je silným a sugestivním příběhem o morálce a o tom, jak se chováme v mezních situacích. Tak nějak tušíme, jak by se měli hrdinové chovat, ale oni vás budou neustále překvapovat, ne-li šokovat. Celá kniha evokuje dialog dvou mužů, kteří si vyjasňují, co se kdysi stalo, přesto je příběh plnokrevným románem. John Donoghue si nepotrpí na zbytečné řečičky, ale pokaždé jde přímo k jádru. Někdy je drsný, což je způsobeno tím, že nic nepřikrášluje.
Ke svým hrdinům se chová striktně objektivně a nepodsouvá vám, co si máte myslet. Osvětim: Šachy se smrtí působí jako reportáž a trochu jako populárně naučná publikace. Přesto se do knihy začtete a neodložíte ji, dokud nebudete na samém konci. Oba hrdinové se vám dostanou pod kůži a vy s nimi strávíte ještě několik dalších dní. Dní, kdy budete přemítat nad tím, jak byste se zachovali vy. Kniha je to znepokojivá a je docela možné, že autora někdo nařkne z toho, že se zastává „těch nesprávných“. Jenomže Osvětim: Šachy se smrtí nejsou o politice, ale o lidech. Ti dobří i ti špatní nosili uniformy i odrbané hadry. Jediné, podle čeho byste je poznali, byly jejich skutky.
Autor: Veronika Černucká
