Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Recenze: Šeptuchy

archiv revue
Jelikož mě jednu dobu chytil fenomén žítkovských bohyní, zaplesala jsem, když jsem se dozvěděla o novém románu slovenské autorky s podobným tématem.

Nevadilo mi ani, že Šeptuchy byly zatím jen ve slovenštině. Uběhl ale krátký čas a Host je vydal česky.

Abych ozřejmila termín šeptuchy – jedná se o ženy se zvláštními schopnostmi, které léčí pomocí zaříkávání či bylin. U nás jsou známy jako bohyně.

Co mě při začtení do knihy překvapilo, bylo, že se děj odehrává v Polsku, respektive na hranicích Polska a Běloruska – v Podlasí. Čekala jsem, že se slovenská autorka Alena Sabuchová zaměří na slovenské ženy, které praktikovaly bohování.

Ačkoli nese kniha název Šeptuchy, tyto dámy jsou zde spíše v pozadí. Více prostoru je věnováno zcela obyčejným obyvatelům tohoto rázného kraje. Podmínky, v nichž žijí, jsou drsné, zato jsou vyvažovány klidnou přírodou. Popisovaní lidé jsou soběstační, žijí sami pro sebe, a zároveň pospolu. Autorka dokonale a bez příkras vybarvuje kolorit této oblasti, dozvíme se něco k tamějším svátkům, náboženství, uctívání mrtvých, o dospívání v tomto specifickém místě.

V díle Šeptuchy se střídá mnoho postav, jako by Sabuchová chtěla obsáhnout všechny obyvatele domečků rozdrobených po podlaských vesničkách. Jejich osudy nejsou lehké a čtenář snadno nasákne mnohdy tíživou atmosféru. Kniha pravděpodobně nesedne každému – jednak kvůli své roztříštěnosti a téměř absenci vývoje a také kvůli tomu, že se převážně nese v melancholickém duchu.

Určitý posun vpřed, zvláště v druhé polovině knihy, zde zajištují dvě hlavní postavy – Dorota a její nejlepší kamarádka, která zde má důležitou pozici, je vypravěčkou. Jedná se o děvčata, která dospívají v období konce devadesátých let. A tak se do kontrastu s drsnějšími životními podmínkami dostává čtení Brava či sledování legendární Esmeraldy. Přesně v tomhle období jsem vyrůstala i já, proto mě zajímalo pídit se po tom, jak se žilo v tak odlišném prostředí.

Je zřejmě má chyba, že jsem od Šeptuch měla už předem určité očekávání. A to pro mě bohužel – pro jiné čtenáře možná bohudík – nebylo naplněno. Ale cením si toho, že jsem se mohla seznámit s jinou kulturou.

 

Autorka: Radka

Četli jste tuto knihu? Zanechte nám u ní krátké hodnocení a získáte body ve věrnostním programu. Víže, že máme i e-knihu

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Šeptuchy

5.0 2
od 209
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –