Pokud jste si však mysleli, že z předcházejících dílů víte, kdo je „Opičí“ vrah, kdo je ten dobrý a kdo špatný, tak vězte, že právě v Šestém dítěti si s vámi autor J. D. Barker překrásně pohraje. Perfektně pracuje s našimi již vytvořenými představami a pocity z předešlých dílů, zpracovává naše subjektivní dojmy, které se nám v nitru usadily. A tyto dojmy jsou přesně to guru, které by mělo jít při důsledném detektivním pátrání stranou, čehož si je autor náramně vědom. Využívá čtenářovu představivost, hraje si s jeho předsudky a totálně je obrací vzhůru nohama. Hlavní podezřelý z vražd je sice policií dopaden, ale ten se chystá podat svědectví, které nejenže postaví na hlavu celé dosavadní vyšetřování, ale také změní život všech, kteří se na něm doposud podíleli. Neustále jsem si říkala: „To přece nemůže být pravda, takhle to nesmí skončit.“
Kniha je sice o 500 stranách, ale vězte, že jakmile se začtete, nepřestanete, dokud nedočtete, takže počítejte s probdělou nocí. Pro mne jsou všechny díly naprosto fenomenálním počinem, Šesté dítě pak pomyslnou třešničkou na dortu.
Bravo, bravo, bravo, pane Spisovateli. Skládám Vám velkou poklonu!
Autor: Denisa Šimíčková
