Román Lenky Parýzkové čtenáři ukazuje, kam nás kroky mohou zavést, pokud nás smutek přemůže. Po postupném rozkrytí jejího příběhu bylo pro mne zcela pochopitelné, proč se ocitla až mezi zdmi psychiatrické nemocnice. Vlastně, díky bohu! Vždyť se není za co stydět, naopak. Lenka si vysloužila můj obdiv za odvahu svůj pohroužený stav takto radikálně řešit. Dala tím jasně najevo, že doufá, věří v lepší dny, v poklidný život plný radosti a štěstí, které se pouze někde na nějaký čas zatoulalo. Zachovala si totiž to nejdůležitější – optimistickou náturu i ve chvílích toho nejpalčivějšího osobního chaosu.
Lenka v životě ztratila vše, na čem dle společnosti záleží. Člověk toho vydrží neskutečně moc! Dokáže zvládnout na první pohled nepřekonatelné, ale copak nám stojí za trápení jedinec, který nám vědomě ubližuje? Lenka je ohromně silná osobnost, která akorát potřebovala v jednu chvíli správně nakopnout.
„Všichni toužíme po tom najít svoje slabé místo, a když se to povede, dostaneme z toho poznání strach a sžírá nás jako rakovina.“
– citace z knihy, str. 246 –
Na stránkách jsme seznámeni s tísnivou atmosférou psychiatrického zařízení. Pro mne osobně je toto místo poměrně známé, moje maminka v této instituci pracovala celý svůj život. Nicméně i zde, na tomto ponurém místě, nalézá Lenka bezva kamarády, kteří se, světe div se, taky něčím trápí a sdílená bolest se tak stává mnohem snesitelnější. Musím říci, že mnohé osůbky zmiňované v příběhu mi opravdu přirostly k srdci.
Na druhou stranu mě nesmírně vyděsil popis některých zaměstnanců, kteří na psychiatrii působí. S lidmi, a navíc s těmi psychicky „nakřápnutými“, by měli pracovat opravdu pouze a jen citliví jedinci s obrovskou dávkou empatie. Ale co si budeme povídat. Realita je často zcela odlišná a kompetentní osoba je spíše výjimkou.
Rozkrýt svůj osobní život do těch nejmenších detailů, které utváří autorčinu vnitřní nejistotu, muselo být velkou výzvou. Věřím, že mnohokrát bilancovala nad tím, zda se o to vše má či nemá se světem podělit. Lenko! Díky, že jste se nám takto odhalila. Je to dílo s nebývalou přidanou hodnotou a jsem si jistá, že se kniha Sklouzni se v dešti nestane „jen“ obyčejnou čtenou beletrií, ale dílem, které bude inspirací nejen pro ty, kteří se něčím podobným trápí, ale také pro vedení zařízení, které těmto lidem mají pomáhat. Třeba se časem něco změní, a to právě díky Vám…
Autor: Denisa Šimíčková
