Kerstin Signe Danielsson a Roman Voosen jsou švédsko-německou autorskou dvojicí, které už v Česku vyšlo několik thrillerů. Ty stejně jako tuto novinku vydalo nakladatelství Moba. Předchozí díly volně navazující série byly velmi nadprůměrné, ale thriller Sněhurčina rakev šel ještě dál. Je evidentní, že Švédka Kerstin Signe Danielsson (1983) a Němec Roman Voosen (1973) vytvořili dílo, které se může stát celosvětovým trhákem. Kniha je skvělým koktejlem toho nejlepšího, co kdy v žánru detektivky vyšlo, a na své si přijdou milovníci thrillerů, krimi románů i klasických detektivek – hádanek.
Autoři si vybrali atraktivní téma, v němž se dávné zločiny prolínají se zločiny současnými. Příběh nás zavede do světa sklářského umění, které není tak idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ono se říká, že peníze jsou až na prvním místě, a jak to tak vypadá, platí to i v oboru křehké skleněné krásy. Ačkoliv se tu dozvíte i řadu zajímavostí ze zákulisí sklářství, Danielsson a Voosen naštěstí ani na chvíli nezapomněli na to, že píšou o lidech a pro lidi, proto si dali záležet na čtivosti.
Velký prostor dostali policisté z týmu vyšetřovatelů a vy budete žasnout, co všechno je možné vymyslet. Třebaže tu prim hraje pátrání po brutálním vrahovi, vyšetřovatelé se musí poprat s mnoha hříchy z minulosti. A to se týká nejen svědků a podezřelých, ale i jich samotných. V tomto ohledu je příběh velmi drsný a místy připomíná konspirační thrillery plné intrik. Autoři se věnovali i vedlejším postavám, proto všichni působí nesmírně reálně a vy jim bez problémů porozumíte.
Danielsson a Voosen se dokázali vyhnout žánrovým klišé a napsali jedinečný příběh o zlobě, závisti a zbabělosti. Zápletka je promyšlená do nejmenších detailů, všechno souvisí se vším, důležité jsou i maličkosti a na konci do sebe všechno nádherně zapadne. Jedna nebo dvě věci možná zůstanou otevřené, ale rozhodně nejde o nic, co by mělo vliv na hlavní zápletku týkající se nálezu ženské kostry v sarkofágu určeném fiktivní Sněhurce.
To, v čem jsou Danielsson a Voosen výjimeční, je jejich schopnost psát o intimních věcech. Oba odhodili veškerý stud a bez zábran píšou o věcech, které dělají lidi lidmi. Vypíchli drobnosti, které cítíme a provádíme, ale o kterých neradi mluvíme. Autoři se řídili zásadou „Nic lidského mi není cizí“ a dotáhli ji do extrému. Postavy jsou skvěle vykreslené, a to vše pouze díky několika větám nebo odstavcům.
Týmu policistů šéfuje zkušená Ingrid. Vrchní komisařka se potýká s řadou osobních problémů, kolegové jí házejí klacky pod nohy a ona si snaží nepřipouštět nenávist vůči mladší kolegyni Stině kvůli něčemu, co se přihodilo v předchozím dílu Archanděl. Stina se do Švédska přistěhovala z Berlína, kde pracovala na kriminálce, a upřímně řečeno, je to neřízená střela. I ona má ve skříni řadu kostlivců a nechce, aby kdokoliv odhalil její temná tajemství.
Velkou roli tu mají i rodinní příslušníci policistů, a i díky tomu není tu není nouze o šokující překvapení. Thriller Sněhurčina rakev není líbivá pohádka pro dospělé, ale drsný příběh s šokujícím koncem, který by cynici mohli považovat za tragikomický. Možná si budete říkat, jak je tohle možné, ale přesto připustíte, že Sněhurčina rakev mohla být inspirována skutečnými událostmi. A vás zamrazí z toho, čeho jsou lidské bytosti schopné.
Autor: Veronika Černucká
