Anglická spisovatelka Karen Maitland (1956) má doktorát z psycholingvistiky a v současné době je autorkou na volné noze a přednášející na univerzitě. Vede kurzy tvůrčího psaní, žije v Devonu a na svém kontě má dvě desítky úspěšných titulů. Než se začala psaním živit, vystřídala řadu rozličných povolání. Kromě toho také hodně cestovala. První kniha jí vyšla v roce 1996. Román Společnost lhářů právě vychází v nakladatelství Kontrast.
Recenzenti hovoří o tom, že Společnost lhářů vzdává hold Dekameronu a Canterburským povídkám, což se týká pouze námětu. Máme tady skupinku devíti lidí, kteří na první pohled nemohou být rozdílnější. Ten, kdo dostal největší prostor, je starý zjizvený kamelot, který se snaží vytřískat peníze z lidské naivity a touhy po naději. Už během prvních stránek pochopíte, že Karen Maitland vůbec neměla v úmyslu vytvořit něco, co by studenti nazvali suchou klasikou. Její postavy i příběh žijí a to, co působilo nevinně románově, se záhy změní v detektivku s prvky hororu.
Aktéři utíkají před morem, doba je nelítostná, ale autorka to vyvážila jízlivou ironií, sebeironií a černým humorem. Ocitáme se v dobách, kdy lidé věřili představitelům církve stejně jako pohádkám. A také povídačkám, které jim napovídají některé z postav jen proto, aby neumřely hlady a získaly pár drobáků. Všechny postaví lžou, skrývají tajemství a několik z nich si dělá legraci z toho, že jsou šejdíři. Kamelot je podvodník, a tak mu nečiní potíže poznat jiného podvodníka. V knize je osvěžující humor a vy se budete smát i věcem, které byste správně měli brát velice vážně. Příběh je ale také nesmírně dojímavý, protože žádná z postav se nestydí za své emoce. Ať už o strach, hněv nebo lásku.
Celá kniha je prošpikována příběhy, které si hrdinové vzájemně vyprávějí, a mně se vybavily příběhy magického realismu. I naši hrdinové nacházejí krásu ve všedních věcech a nechají se okouzlit věcmi, které by jiní nazvaly obyčejnými. Mýty se tu mísí s realitou, náboženskými legendami a pohádkami. Příběhy vás chytnou za srdce, pohladí po duši a já se přistihla, že mám několikrát na krajíčku. Až si přečtete příběh mladíka, který uvěřil tomu, že mu narostlo labutí křídlo, pochopíte. Postavy si vzájemně pomáhají, aby přežily, povzbuzují se, a přesto je mezi nimi někdo, kdo jim chce ublížit. A teď, detektivové, hádejte, kdo z nich to je.
Ne všechny postavy se dožijí konce příběhu. Někdo spáchá sebevraždu, někdo je zavražděný a hojně se umírá i mimo naši skupinku. Všichni mají dobrý důvod lhát a vy budete překvapení, jaké důvody se dají vymyslet. Doba byla drsná a drsná je i autorka. Stačí jí několik vět, ba i slov, aby okomentovala dění, a vy budete šokovaní. Bezcitností lidí v tehdejší době, ale i bezcitností autorky. Zapomeňte na nějaká tabu. Tady se vraždí, znásilňuje a na denním pořádku je sodomie, incest i upalování kacířů. Osvěžující je, že většina postav si nedělá iluze o svých souputnících ani o náboženství. A přesto se tu najdou tací, kteří by zemřeli pro lásku a raději by ublížili sobě, než aby zradili přátele. Společnost lhářů je nevšední a mistrně napsaný román, který byste si rozhodně neměli nechat ujít.
Autor: Veronika Černucká
