Pondělí podvečer, přicházím z práce. Za dveřmi obýváku šílený řev. Vejdu a vidím, jak se zase naše děti rvou na gauči. Samá ruka, samá noha, v tom chumlu ani není vidět, kdo je kdo. Okolo nich poházené učebnice do první a třetí třídy, neostrouhané pastelky vysypané z penálů. Pootevřené svačinové boxy ze země chvatně sbírá manželka a láskyplně do nich ukládá várku dětské radosti na zítřejší den. Jak já ji miluju! Po chvíli jedním okem nakukuji do dětského pokoje našich dvou ratolestí. Tady snad musela bouchnout atomovka. Nebo se mi to všechno jen zdá?
„Tati, tak otoč už tu kartu! Potřebujeme další stopy!“ Co to jenom bylo? Všichni čtyři teď sedíme okolo obrovské hrací plochy 111 x 40 cm, kde se zákeřný a lstivý lupič dr. Moritz snaží uprchnout i se svou kořistí pryč z městečka Treflíkova. Jediný, kdo jej může dopadnout je mazaný detektiv zvaný Spy Guy. Jenže to nebude jen tak. Potřebuje k tomu totiž získat co nejvíce stop. Ale rychle, čas běží a Moritz prchá stále dál a dál!
Na počátku si z několika puzzlíků o maximální velikosti 21,5 x 20 cm (takže se vám hra vejde i do kabelky) postavíte městečko, do nějž umístíte figurku Spy Guye. Pak podle počtu hráčů (1 až 4) postavíte figurku dr. Moritze na příslušně označené políčko. Zamícháte karty, rozdáte žetony a hazard může začít… Počkat? Hazard ne, ruletu ani poker dneska nehrajem!
Takže tedy otáčíte první kartu lícem vzhůru. Spolu s tím otáčíte přesýpací hodiny. Rychle mrkněte na symbol na kartě a okamžitě totéž hledejte ve městě, tedy na hrací ploše. Našli jste? Na předmět umístěte žeton. Honem! Další stejný symbol, další žeton! Hodiny se neúprosně sypou... Konec! Teď spočítejte umístěné žetony a přesně o tolik polí může jít Spy Guy vpřed. Ale bacha, dr. Moritz taky utíká. Přesně o tolik políček, kolik je na kartě zobrazených šlápot. Není čas na dohadování, není čas na soupeření mezi sebou. Tohle je kooperativní hra a žetony všech hráčů se sčítají a pomáhají Spy Guyovi kupředu. Když vám Moritz uprchne až do přístavu, prohráli jste. Všichni, bez rozdílu. Pokud jej dohoníte či se dostanete před něj, můžete si pogratulovat.
Smyslem hry je tedy nacházet v co nejkratším čase co nejvíce symbolů z právě otočené karty. Opravdu ji můžete hrát klidně i sami se sebou. Ale myslím, že čím víc lidí, tím větší prča. Navíc (a zameťme si každý před vlastním prahem) tohle je přesně trénink na to, jak něco rychle a efektivně najít v chaosu, nepořádku či bordelu, chcete-li. Naše děti to občas zvládají lépe a jindy hůře. No a já? Já poslední dobou pořád někam odkládám mobil. Štěstí, že mě může žena prozvonit. Co až začnu někde zapomínat brýle? Nebo zuby? Půjdou protézy budoucnosti prozvonit? Nebo si k nim budu při každém vyjmutí z pusy lepit AirTag či jiný lokátor?
Myslím, že trénink mozku bude účinnější. A přesně o tohle v této hře Spy Guy od Trefla jde. Oficiálně je určená od pěti let. Zábavu si určitě užijí i mladší. A my téměř čtyřicátníci se bavíme a trénujeme s nimi. Zkusíte to taky?
Autor: Petr Hořínek
