Hlavní hrdinkou je Ester. Jejím snem bylo stát se primabalerínou. Dokonce utekla do Plzně, kde její baletní kariéra skončila úrazem nohy. Rodiče v Praze ji útěk do Plzně neodpustili. Musela odjet k babičce do Přerova. Doufala, že se zde jakoby schová před nuceným nasazením, které se jí nakonec stejně nevyhlo.

Líbil se mi vývoj hlavní postavy. Na začátku byla plná zloby a nenávisti k sobě i k okolí. Uvědomovala si to. Když získala práci na poště a poznala mladého muže Tondu, tak se její postoj začínal měnit. Tonda se stal partyzánem, ale měl na Ester od začátku vztahu dobrý vliv. Ester viděla nebezpečí války. Sama nechtěla vyčnívat, ale nikdy by nikoho neudala. Což se stalo u sousedů a ona se s takovou zradou špatně smiřovala. Vyzrála v mladou ženu, která věděla, co je správné. Zajímavý byl popis jejího nuceného nasazení v Drážďanech, kde měla štěstí v neštěstí. Přežila zdejší podmínky a práci, ale málem osudným se jí stalo bombardování civilistů.

Celkově se kniha četla dobře. Děj byl poutavý a zaujal mě od první stránky. Psychologický vývoj Ester byl uvěřitelný. Je to dobrý román z prostředí druhé světové války na venkově a kombinuje lásku k vlasti, k rodině i k partnerovi. Upozorňuje na válečné strachy z Němců, ale i z Čechů v běžném životě. Nečekaně najdete pomoc v člověku, u kterého byste ji nehledali. Cizinec. A naopak, kde ji očekáváte, tam se vám pomoc nedostane. Rodina. Knihu doporučuji.

Autor: Jana Dořičáková