Strážce vatikánské knihovny Baldini Vittorio se ptá, proč je tomu tak. Jde o přísně tajný dokument, který je podle recenzenta příliš výbušný a strážce je ohromen, jak se historie opakuje a jak problémy současného světa odpovídají tomu, s čím byli lidé konfrontováni již před šesti staletími. Dávno předpovídaná katastrofa je zde…
V bitvě u Lipan (1434) umírá kněz Prokop Holý, jeden z nejmocnějších mužů v Čechách i v Evropě, nejvyšší hejtman táborských a spojenec husitských vojsk. Diviš Bořek z Miletínka jej dá tajně pohřbít u hradu na Kunětinské hoře. Chtěl zabránit tomu, aby měl Prokop veřejný hrob a nestal se tak zdrojem uctívání. Diviš u Prokopa nalezl deník, ve kterém píše o kritických momentech svého života, obsahuje jeho názory a stanoviska na tehdejší politiku. Diviš deník uloží do knihovny na svém hradě. V roce 1566 jej nalezne Kryštof Rybařík. Ten tento výjimečný dokument předal do rukou jezuitů sídlících na Ferdinandově akademii v Praze. Ze zápisků se dovídáme mnohé, dosud nepoznané, nikdy nezveřejněné informace o událostech z českých dějin. Dočítáme se o jednání římského císaře Zikmunda Lucemburského s husity o nastoupení na český trůn v roce 1429. Z řádků přímo cítíme, jak jezuité, příslušníci Tovaryšstva Ježíšova, byli v Praze špatně přijímání veřejností, vnímáme jejich rozepře s husity, popis gotické Prahy jako ohromného města srovnatelného s tehdejšími Benátkami a Vídní či o podrobnostech z Husova kostnického koncilu. Prokop byl pokračovatel Husa, pro jezuity kacíř nejen myšlenkami, ale i skutky, odpadlík, jelikož byl právoplatně před svým příklonem k husitství vysvěcen katolickým knězem.
V závěru knihy Tajemství Prokopa Velikého strážce zamíří v roce 2018 do Prahy. Byl českým národem uhranut. Jak si vysvětlit, že zatímco v zemích jako Německo, Itálie či Francie, kde se podíl křesťanského obyvatelstva oficiálně pohybuje od sedmdesáti do devadesáti procent, se do islámských ženských oděvů oblékají miliony jejich nositelek, kdežto v Čechách s jejich třinácti procenty křesťanů všech možných denominací dohromady představují islámské oděvy tabu? Zdejší lidé nevypadají tak pesimisticky, tak odevzdaně, jak mnozí v jižní a západní Evropy. Češi se navíc umí zasmát politickým vtipům. S tím se nikde jinde v Evropě nesetkal. Byl příjemně překvapen náruživostí Čechů pro čtení. Jsou schopni číst během cesty metrem, tramvají. Takovou čtenářskou náruživost jako v Praze nezaznamenal v žádné jiné evropské metropoli. Sílu českého národa si snad ani sami neuvědomujeme.
Právě tato závěrečná kapitola je subjektivním vnímáním samotného autora knihy Jiřího Dobrylovského. Tímto popisem vyjadřuje vlastní vnímání současné politické situace v Evropě. Má pocit, že se evropská společnost zbláznila. Jak se může současná společnost, potažmo civilizace zachránit? Někteří lidé se podle něj přímo vyžívají ve vymýšlení všemožných choromyslností, jimiž by přetrumfli všechny své předchůdce. A lidé místo toho, aby proti podobným zvrhlostem jako jeden muž povstali, raději strčí hlavu do písku a předstírají, že se vlastně vůbec nic mimořádného neděje.
Autor: Denisa Šimíčková
