Dostat se do křížku se svým nadřízeným se člověku většinou nevyplácí. Renée Ballardová ale rozhodně není žádná puťka, co si nechá všechno líbit – má svoji důstojnost a když na to přijde, umí se ozvat. Její šéf si prostě musí uvědomit, že existují určité hranice, které muž ve vztahu k ženě nesmí překročit. A tak si sedne, sepíše hlášení o tom, co si ten dotěrný chlap vůči ní dovolil a pošle ho „nahoru“...

Jak to dopadlo, víme z Noční směny – Renée nejenže nenašla žádné zastání, ale jako „potížistka“ byla přeřazena na podřadnou práci a její kariéra u bezpečnostního sboru se rázem ocitla v troskách. Mladá a ambiciózní  policistka se ale nevzdala, zatnula zuby a když jsme se s ní na konci knihy loučili, měla na svém kontě úspěšně vyřešený případ několikanásobné vraždy!

Harry Bosch má s Renée nemálo společného – třeba to, že namísto diplomatického chození kolem horké kaše raději hned každému řekne, co si myslí. To může být za určitých okolností problém, například když takto hovoříte s nějakým vysoce postaveným „zvířetem“, které je zvyklé na uctivější způsob komunikace. A když k tomu ještě připočteme jeho netradiční, byrokratickými procedurami pohrdající styl práce, asi nepřekvapí, že pohár trpělivosti se svérázným detektivem jednou přeteče a Harry je po dlouholeté poctivé práci u losangelské policie postaven mimo službu.

Radost, že se konečně bude moci věnovat svým koníčkům a dospívající dceři, je u něj brzy vystřídána abstinenčními příznaky – starý kriminalistický veterán Bosch cítí, že jeho posláním je stíhat zločince a bez této „drogy“ nemůže žít. A tak když ho vyhodili dveřmi, vrací se k milované profesi oknem – nechá se zaměstnat jako „kancelářská krysa“, probírá se spisy starých odložených případů a jeho zkušené oko v nich hledá záchytné body, které by mohly vést k jejich objasnění.

Michael Connelly ve své zatím poslední detektivce dokazuje, že jeho tvůrčí fantazie nezná mezí – Temná svatá noc je originální tím, že se v ní cesty obou literárních postav zkříží a Harry Bosch s Renée Ballardovou se jako parťáci pouštějí do pátrání po vrahovi mladé dívčiny, která krutě doplatila na svůj sklon k toulavému životu. Kromě samotného napínavého případu máme možnost sledovat ještě jiný „případ“, a to psychologicky mistrně propracovanou koexistenci dvou samorostlých osobností. Harry a Renée jsou úplně odlišní a zároveň mají naprosto identickou „krevní skupinu“ – tou je vášeň pro spravedlnost a zarputilost, s níž jdou za svým cílem. Zločinec má před nimi obrovský náskok (k vraždě totiž došlo před mnoha lety) a naděje, že se jej podaří dostat za mříže, je minimální. Bosch s Ballardovou jsou ale rozhodnuti udělat vše, co je v jejich silách – všechny stopy snad ještě nevychladly a když se na ně třeba usměje i kousek štěstí, tak potom... Nechme se ale překvapit!

Jak jsme u něj už zvyklí, vystavěl Michael Connelly i tuto detektivku na komplexní znalosti jak policejní práce, vyšetřovacích postupů a nejrůznějších ne zcela legálních „fíglů“, jimiž si strážci zákona tu a tam vypomáhají, tak i právní problematiky a amerického justičního systému. Temná svatá noc je poctivě odvedená, hutná a filigránsky propracovaná „connellyovka“, v níž není ani stopy po nějakém „vycpávkovém“ textu, sentimentalitě či laciném literárním pozérství. Americký autor dokáže zdánlivě jednoduchou vypravěčskou metodou navodit atmosféru velkoměstské džungle, v níž se nic netušící jedinec může snadno stát objektem tajemných intrik a všudypřítomného zločinného spiknutí. Příběhová linka je přirozená a logická, čtenář si přímo vychutnává gradující napětí a nemá sebemenších pochyb o tom, kdo je v současnosti nejlepším autorem detektivního žánru...