„Může rodič vraždu své drahé polovičky a milovaných dětí předem plánovat? Nebo jde spíše o zkratkové jednání, které člověku ve vteřině bleskne hlavou? Jak se s hrůzami vypořádává zbytek rodiny? Jak k nim přistupuje jejich okolí – kamarádi, známí, sousedé, kolegové v práci?“

Právě Kivi dojde k závěru, že vraždy má na svědomí sériový „rodinný“ maniak. Kdo však může být tak bestiální? To se Kivi brzy dozví. Rodinný vrah má na něj kvůli jeho článkům spadeno. Oba se již dříve tváří v tvář setkali, jen Lauri tehdy netušil, o koho doopravdy jde. Avšak druhé setkání už je mnohem dramatičtější. Dva muži s duší vlka samotáře, s nevysvětlitelnou touhou po moci. Jeden se tento stav naučil ovládat, druhý se mu naopak oddal.

Lauri se vždy obával, že jeho nevysvětlitelné stavy a katastrofální představy vypovídají o jeho sklonu vyhýbat se ostatním lidem a jejich potencionálnímu zlu, protože věděl o jeho existenci. Věděl o něm, protože ho sám v sobě měl. Měl všechny předpoklady stát se největším sadistou, jaký kdy kráčel po zemi. V dětství zažil nepopsatelná ponížení a týrání. Nosil v sobě nevysvětlitelný vztek a dělal vše pro to, aby neovladatelně nevybuchnul. Celý život cítil, jak zlo vystrkuje růžky. Nepěkná minulost hlavního hrdiny, kterou chtěl nadobro pohřbít, ho bude provázet během nejtěžších dnů, kdy bude bojovat nejen o svůj holý život, ale také o životy svých blízkých.

Ponaučení z knihy? Že zlo může být dědičné, že naše chování v dospělosti může docela dost ovlivnit naše prožité dětství a že i v  rouše beránčím se nakonec může skrývat bezcharakterní zrůda.

Řekněme si na rovinu, že kniha V rouše beránčím se může jevit jako dosti depresivní čtení, ale bohužel ne všichni mají v životě na růžích ustláno a i takové „osobnosti“, jaké jsou v tomto příběhu popsány, se mezi námi pohybují. Na tento román navazuje kniha Volný pád, ve které bude čtenář sledovat další kroky kriminálního novináře. Na pokračování se věru těším, protože V rouše beránčím nemělo chybu!

Autor: Denisa Šimíčková