Kdo už nějakou knihu od Fredrika Backmana četl, ví jak si autor umí pohrávat se slovy. Své myšlenky o životě, zamíchá do příběhu, okoření větší špetkou napětí, aby z každé jeho knihy byl zážitek, na který se nezapomíná. Nejinak je tomu i u této knihy. Medvědín a Hed. Dvě městečka, která hrají hokej. Která spolu od pradávna soupeří. Nic není jednoznačné, ani černobílé. A vše co se stane pak každý vidí trochu z jiného úhlu. Slova plynou od každého trochu jinak. Kdo opravdu ví, po několika letech, jak se to opravdu stalo?
Vždy je jeden, který je vidět, a druhý, který vidět není. Dva stejné problémy, ale jednomu se věří, druhému ne. Už od třetiny knihy tušíme, že se něco přihodí. Ale nevíme co a nutí nás to číst dál a dál. Kniha je o hokeji, ale hokej hrají lidé, kteří mají své příběhy. Své pravdy a dojmy a problémy…
Kniha obsahuje příběh několika postav. Spousta lidí má své problémy, bolesti, touhy, naději, lásku, štěstí, zdraví, životní zkušenosti. Každý se setká s něčím, co ho pro budoucí život ovlivní. Ovlivní jeho další kroky a vlastně i život ostatních. Všechno má svůj důvod a původ.
A autor umí své filozofování dovést k dokonalosti. Já u jeho knih souhlasím, přikyvuji, čtu, souzním, píšu si citáty, hltám písmenko za písmenkem. Z jeho knih čerpám naději v lepší zítřky. Svým osobitým stylem psaní mi rve srdce z těla. Při čtení této knihy se u mě vystřídaly snad všechny pocity, které člověk může u jedné knihy zažít. Strach, překvapení, láska, štěstí. Mám stejný pohled na život, a proto jeho knihy miluju.
Citát z knihy: „Neboj se. Takový nesmysl. Jakmile uslyšíte první křik svého dítěte, láska vám svou mohutností roztrhne hruď, každý pocit, který jste kdy zakusili, se vystupňuje na hranici absurdity, děti vás proděravějí skrznaskrz. Nikdy dřív jste nepoznali takové štěstí a takový strach. “
Autor: Eva Urbanová
