Hana Marie Körnerová je pseudonym autorky, jejíž Heřmánkové údolí měla rozečtené manželka v době, kdy si nešťastně vypíchla oko o větev stromu, a jelikož pak nějakou dobu nic neviděla, já jí pokračování předčítal. Byla to příjemná oddychovka a já se rozhodl si ji pak přečíst celou.
Když se u nás doma objevil Kočár do neznáma, neváhal jsem ani minutu, ačkoliv mě úplný závěr knihy přišel nedotažený. To jsem však ještě netušil, že to byl jen začátek pětidílné série (díky čemuž ten konec vlastně dával smysl), úžasné historické ságy mapující osudy dvou sester v období francouzské revoluce. Trošku mě tenkrát potrápilo, že druhý díl se jmenuje Třetí přístav a třetí díl zase Druhý břeh. Nakonec jsem se ale po Dlouhé cestě dostal až k Císařské vyhlídce a zpětně můžu říct, že Hermína a Stefanie tolikrát procestovaly Evropu křížem krážem a tolikrát jim šlo o život, že si to snad ani nedovedu představit. A že je mi po nich tak trochu smutno.
Ale teď vedle mě leží Znamení jednorožce. Kniha s až příliš infantilním názvem, že se mi do ní vůbec nechce. Vždyť jednorožce přece zbožňuje moje dcera! Dobře, přečtu jí nějakou jednorožčí pohádku na dobrou noc a pak se vrhnu na tohle. Anotace totiž zní více než lákavě. A ty sametově hebké desky přímo vybízejí k pohlazení. Co na tom, že grafickému ztvárnění obálky pomohla umělá inteligence? Mně se líbí a dávám jí plný počet bodů.
Na počátku 288stránkového románu je historický exkurz pro pochopení období, v němž se děj knihy odehrává. Jak autorka uvádí, můžete jej s klidem přeskočit, ale já doporučuji nevynechávat, stejně jako finální stranu popisující další válečné běsnění té doby.
Ústřední postavou knihy je sebestředný a vypočítavý markýz Martinelli de Borbolla, který se bez skrupulí dostal z chudého italského jihu až na francouzský královský dvůr. Tam získal do správy strategicky umístěný hrad s vojenskou posádkou a také Céline, éterickou plavovlasou krásku, jež pocházela ze starého šlechtického rodu. Jelikož však její rodiče i bratr nedávno zemřeli, byla pro markýze ještě přitažlivější, neboť by se po svatbě stal vlastníkem veškerého jejího majetku. Ukázal si na ni před králem a ona se tak nedobrovolně stala markýzou de Borbolla.
Zvláštní, doteď jsem si myslel, že markýza je pouze kus látky s mechanismem, co nás v létě dokáže ochránit a skrýt před sluncem. Markýza Céline de Borbolla je ale úplně jiná. Sice bude v knize také často někoho skrývat, nebo se sama bude bránit dotěrným pohledům či zlomyslným naschválům trojice Borbollových dcer z předchozího manželství, ale zároveň bude toužit vymanit se z jejich moci, ukončit svůj pobyt na nudném hradě po boku nerudného a sobeckého manžela. Sní o lásce, nikoli o bolestivých rychlovkách, ke kterým ji třikrát do týdne markýz nutí. Přestože vyrůstala v přepychu, má dobré srdce a také zvláštní psychické propojení na své dvojče. Bratra, který jako by jí z oka vypadl. Se kterým si jako malí vymysleli svůj tajný jazyk a také znamení jednorožce na zlatém prstenu. Díky tomu cítí, že je bratr stále naživu, přestože všichni okolo ní tvrdí opak.
Kniha Znamení jednorožce původně vyšla už v roce 2017, letos však spatřilo světlo světa její druhé vydání, které si tentokrát vzalo pod křídla nakladatelství Fortuna Libri. I když mám po přečtení pocit, že vše do sebe krásně zapadlo, tak právě vyšlo druhé vydání druhého dílu. Ve Znamení hada na nás prý čekají staré známé postavy a přibudou i nějaké nové. Těším se!
Autor: Petr Hořínek