Jelikož v Martinovi dřímá i duše markeťáka, tak ví, že podobné putování po světě by si v životě přálo podniknout více lidí, a z tohoto důvodu založil cestovatelský blog Lost Czech Man, na kterém čtenáře seznamuje se svými poznatky, toulkami, cestami a vysvětluje, že se kdokoliv, koho ještě nesešněrovalo kolo povinností, od kterých není často úniku, může nezávisle vycestovat prakticky kamkoliv (zde mám poznámečku: jako ženská s tímto úplně nesouhlasím) bez cestovní kanceláře. Jen se toho nebát! Má za sebou také jeden prim – jako první Čech zdolal po zemi legendární karavanní cestu z Evropy do Číny, tzv. Hedvábnou stezku a tento fakt je zapsán i v České knize rekordů. Nyní tento dobrodruh přichází s objemným cestopisem, ve kterém mapuje dobrodružnou desetiměsíční pouť, při které nachodil desítky tisíc kilometrů. Putuje městy s tisíciletými památkami, malebnými zapadlými vesnicemi, vydává se rozpálenou pouští, ale i přes majestátní pohoří s výhledy do krajiny, které berou dech, zdolává horské masivy, brodí se úrodnými dolinami a kolem dokola se rozprostírá jen snová příroda…
Hned v úvodu vás do očí udeří podrobná mapka s vyznačenými místy, kterými Martin putoval a ve kterých strávil nějaký ten čas, protože oplývaly krásou, historii, ale i pohostinností místních lidí. „Smyslem mé cesty bylo vidět svět takový, jaký je.“ – citace z knihy, str. 20 –
Prochází zeměmi, jejichž názvy naším uším znějí exoticky, někteří z nás je dokonce mají kdesi v hlavě zakotveny jako nebezpečné, necivilizované krajiny, které snad nemohou cestovatelům nic zajímavého nabídnout. Jak daleko se tyto názory nacházejí od pravdy! Jde například o „Zemi ohně a hor“ – Ázerbajdžán, kde hoří, díky bohatým ložiskům ropy a zemního plynu, dokonce i voda.
Další z pozoruhodných zemí je Turkmenistán. Zaujalo mne, že zde první postsovětský prezident nechal dny v týdnu pojmenovat po své rodině, vymyslel nové názvy pro roční měsíce a všude po zemi nechal vystavět své sochy ze zlata v nadživotní velikosti. Podobných zvláštnůstek však navrhl ještě celou řadu. Pro Martina zůstává v srdci jednou z nejúžasnějších destinací, jakou kdy v životě navštívil. Jde o zemi plnou barev, neuvěřitelné architektury, historie a dobrosrdečných lidí.
Následoval Uzbekistán s podmanivým městem Buchara, jenž je přezdíván srdcem celé Hedvábné stezky. Uprostřed pouště se nalézá další pohádkové město, Chiva, jehož dominantou je modrý minaret. Město bylo v minulosti největším obchodním centrem s otroky ve Střední Asii. Dech vyrazí rozhodně i tyrkysové město Samarkand.
V Kyrgystánu s autorem prožijeme romantickou lásku a z Tádžikistánu vylíčí neuvěřitelný zážitek s přespáváním v místní mešitě. Na cestách se přesvědčil, jako já už tolikrát, že i na tom nejméně pravděpodobném místě můžete potkat někoho, kdo někdy byl v Česku, nebo dokonce česky rozumí. Na tohle si dávám při cestách vážně pozor 😊. Pak jsou tu země, které na pomyslné mapě světa umíme umístit, přesto jsou pro mnoho z nás nedostupné a tajemné – například Turecko, Arménie, Gruzie, Čína nebo bývalá Perská říše. Všude si užíval dobroty obyvatel, ale jako zkušený cestovatel si byl dobře vědom toho, že na světě je i plno zlého, na co si dát pozor. Být ostražitý je rozhodně jednou z nejdůležitějších vlastností, s níž by se měl na cesty vypravit opravdu každý. Pravdou však zůstává, že s každou špatnou zkušeností rosteme, a platí to i na poli cestovatelském, o tom ví Martin rozhodně své. Jeho flegmatická povaha budiž mu darem od Boha… Autor přináší jedinečné seznámení s místní mentalitou, myšlením, tradicemi, ale i tím, co místní popíjejí a jedí, co jim přijde zvláštní, a naopak zcela normální a v nás to vyvolá úžas, co je těší, ale i trápí. Tohle na cestování miluji nejvíc!
Cestopis Ztracen na Hedvábné stezce je doprovázen malůvkami Martina Stehlíka i fotografiemi pořízenými samotným autorem, jež perfektně umocňují požitek z přečtených stránek. Martinovi doslova tluče srdce pro toulání se po světě, tolik mu jeho volnost a odhodlání závidím. Žít si svůj sen je to největší štěstí, které nás může potkat. A proto mu přeji, aby těch nezapomenutelných cest do neznáma podnikl ještě mraky… a prosím ho o jediné, ať o svých zážitcích píše, protože to umí sakra dobře!
Děkuji za tyto knihy! Jsou motivací, hnacím motorem, ale i pouhým uspokojením cestovatelských choutek, které nebudou, ve většině případů, nikdy naplněny, ať už mnou, či jinými nešťastníky toužícími po dálkách.
Autor: Denisa Šimíčková
