„Ze svatého poháru posvátné světlo povstane, Věrná ruka svět na správnou cestu dostane. A pod dohledem sedmera mučedníků očí pak pouhý člověk nekonečnou noc skončí.“
Každý, koho upíři zabijí může znovu povstat. Některým to trvá týden, někteří povstanou hned. Někteří jsou věčně mladí a krásní a jiní se potulují krajem jako shnilé oživlé mrtvoly. Společné mají jedno. Pohání je touha po krvi. Lidé nemají moc možností, jak se ubránit a jsou decimována celá města. Mezi lidmi a krvelačnými upíry stojí jen jedna síla, která proti nim stále bojuje. Stříbrosvatí. Je to řád bojovníků zplozených upíry, a jsou jediní, kdo se upírům může v boji a rychlosti vyrovnat. Vlastně byli.
Poslední Stříbrosvatý, který je ještě naživu, je v zajetí upírů a čeká na smrt. Ale než smrt přijde, je přinucen vyprávět svůj příběh od dětství až po současnost. Ví, že zemře a nečeká žádné slitování. Jeho příběh vás okamžitě vtáhne do děje, potkáte v něm hrozivé bytosti i statečné lidi a možná najdete i grál, který by mohl zahnat tmu a přinést lidem novou naději. Ke grálu se ale upínají i upíři, ale ti o novou naději pro lidstvo samozřejmě ani trochu nestojí. A tak si poslední Stříbrosvatý Gabriel de Leóne nalije další sklenku červeného a bude svému upířímu vězniteli vyprávět svůj příběh. Je bojovník, který je na konci své cesty a nemá v plánu couvat. Nedovolí mu to ani krev v jeho žilách ani jeho čest. Je možná trochu cynický, ale kdo na jeho místě by nebyl?
“Neptej se mě, jestli Bůh existuje, ale proč je to takovej kokot. Děti vytržené z náručí rodičů. Nekonečné planiny plné neoznačených hrobů. Neumírající mrtví, kteří nás loví ve světle zčernalého slunce. Teď jsme kořist, mon ami.”
Říše upíra je naprosto skvělá fantasy, jakou jsem dlouho nečetla. Kromě pečlivě vystavěného příběhu, jak to umí jen Jay Kristoff, je kniha doplněna krásnými černobílými ilustracemi, které dokreslují vzhled hlavních hrdinů i některé dějové zvraty. Představa bezvýchodné situace, ve které se ocitl Gabriel, je velice sugestivní a jestli vás odrazuje počet stránek, pusťte to z hlavy, protože jakmile se začtete, budete mít pocit, že je těch stránek prostě pořád moc málo. Příběh o legendárních bitvách a zakázané lásce, o krvavých válkách a Věčném králi se prostě nedá nedočíst.
-ice-
