Romana Skálová přijela s Bulíkem do Ostravy

„Jmenuji se Romana Skálová a pocházím z Krnova. Do Olomouce jsem se odstěhovala kvůli studiu vysoké školy a už bych zde chtěla zůstat. Získala jsem bakalářský titul v oboru „Speciální pedagogika předškolního věku“ a magisterský titul studiem oboru „Předškolní pedagogika“ na Palackého Univerzitě. Několik let pracuji jako speciální pedagog a třídní učitelka ve speciální mateřské škole právě v Olomouci. Kniha „Ze života Bulíka“ je mou literární prvotinou. Psaní mě velice baví, a tak doufám, že napíši i další knihu.“

Beseda a autogramiáda se spisovatelkou Romanou Skálovou, která se rozhodla popsat život svého čtyřnohého psího miláčka, anglického bulteriéra Dextera. Ottovo nakladatelství přináší unikátní knižní vydání úspěšného blogu a facebookové stránky mladé a originální české autorky Romany Skálové. Barvitě se v něm vypráví o prvních letech psího života jednoho olomouckého bulteriéra Dextera. Ten samozřejmě jako hlavní aktér knihy na besedě nechyběl. Autorka v současnosti pracuje jako učitelka v mateřské škole a jak říká, psaní ji baví, takže bychom se v budoucnu mohli těšit i na další titul. Dexter je anglický bulteriér. Má úžasnou osobnost, je klaun a rád baví lidi. Umí být ale i velmi empatický a miluje lidi. Bulík je hlavním hrdinou knihy, která je napsaná tak, aby přesně vystihovala jeho povahu. V knize vypráví téměř o všem, co jej v životě potkává a vůbec se nebojí říct, co si doopravdy myslí. Vše podává s ironií a humorem.

Ze života Bulíka
"Ahoj kamarádi! Jmenuju se Dexter a jsem anglický bulteriér. Angličák, chápeš… I když tak docela Angličák nejsem, žiju totiž se svou paničkou a páníčkem v Olomouci. Mám to tady moc rád. Jsem děsně roztomilej pes. Roztomilej, dobrej… a taky frajer. Páníčci mi občas říkají blbečku, ale to mi nevadí. Taky jsou to blbečci. Hodně lidí mi ale říká bojové plemeno nebo držtesitubestii. To nepochopíš. Občas sice bojuju se spánkem nebo hladem, ale jinak jsem hodnej a poslušnej pes. Teda úplně vždycky poslušnej nejsem, ale to jen proto, aby si panička tolik nezvykala. Občas jí roztáhnu pár bot a požmoulám podprdu - to jsem pak pusťtotyblbečku. Pes aby se v tom vyznal. Pane bullže, mám to s nima občas těžký. Ale stejně bych je nevyměnil"

Do Ostravy jste nám přijeli představit svou novou knihu, která vychází z blogu. Co vás vůbec přivedlo k tomu začít psát blog?
My jsme s Dexíkem hodně cestovali. A kdo má takového pejska, tak ví, že se s ním úplně všude v zahraničí nedostane. Takže jsme o tom chtěli psát, aby o tom lidé věděli. Nakonec jsme se rozhodli, že se toho ujme Dexík.

Říká se, že u mnoha lidí, kteří mají vlohy pro psaní, nikdy nezačnou psát, protože nemají téma, o kterém by psali. Je to i váš případ?
To je dobrá otázka. Já musím říct, že jsem vždycky ráda psala. Je pravda, že jsem si do šuplíčku psala, ale nikdy jsem s tím nevyšla na veřejnost. Ten blog přes toho Dexíka byl asi ten popud, který mě dovedl k psaní.

Co jste si na tvorbě knihy a na tvorbě blogu nejvíce užívala a naopak, co bylo nejtěžší?
Nás to hrozně bavilo dělat ten blog. Zajímavé bylo sledovat ty lidi, jak přibývali a co na to říkali. Hodně nás to burcovalo psát dál a dál. A co bylo nejhorší? Nechci říkat, že špatně snáším kritiku, to ne, ale samozřejmě člověk strach má, co ti lidi řeknou. Ale musím říct, že máme štěstí a té kritiky není mnoho.
Když jste se rozhodovali, které plemeno si pořídit, jak jste došli k tomu, že si nakonec pořídíte „bulíka“?
Mně se „bulíci“ vždycky líbili. Když jsem si ho chtěla pořídit, tak mamka měla přesně takovouto reakci, že jsem si nemohla nic horšího vybrat. Tím že se nám líbili, tak jsme si o nich začali hodně číst a pejska jsme vždycky chtěli.

Dex toho na vás ve vašem deníku hodně práskl. I na svého staršího brášku, což byl ježek. Jak funguje soužití psa s ježkem?
Potkávají se hodně často. Přítel dostal k narozeninám ježka a bydlí s námi déle. Dex má z něho od začátku respekt. Má ho rád, ježek si chodí po bytě a Dex za ním. Pak se to zase otočí a tak si spolu chodí. Myslím, že se mají rádi.

Každý pes slyší během svého života spoustu jmen. Máte spočítáno, kolik jich vlastně dostal Dex?
Já tady nechci mluvit sprostě, ale nejčastější je asi blbeček. Pak miláček, miminko. Těch přezdívek má strašně moc.

Které vlastnosti máte společné s Dexem a v čem jste naopak úplně jiní?
Já myslím, že toho máme společného strašně moc. Rádi žereme, rádi ležíme, Dexík je po mě strašně tvrdohlavý. Asi toho máme společného hodně.

Besedu moderovala: Sandra Procházková

Správa cookies

Romana Skálová přijela s Bulíkem do Ostravy

Ze života Bulíka

Nejnovější články