Publikace se věnuje problematice souběhu rozumového nadání a poruchy učení u středoškolských a vysokoškolských studentů. Kromě obecného vhledu zacíleného na problematiku formování nadání v období adolescence a rané dospělosti se zaměřuje především na otázky související s úspěšným překonáváním školního znevýhodnění těchto studentů, jež souvisí s jejich poruchou učení. Na konkrétních příkladech výpovědí nadaných studentů s tzv. dvojí výjimečností ukazuje, které faktory a podmínky mohou vést k úspěšné kompenzaci jejich specifických handicapů a souběžně k rozvoji nadání a naopak, které skutečnosti jsou v tomto procesu rizikové. Zvláštní pozornost věnuje kompenzačním strategiím, které tito studenti používají, otázkám spojeným s motivací, porozuměním a přijetím dvojí výjimečnosti, ale i problematice emoční podpory těchto studentů ze strany rodičů a učitelů.