Tajuplný fantasy příběh z pera Ransoma Riggse doplněný o podivné, téměř strašidelné dobové fotografie, vytváří silný dojem, ze kterého jde čtenáři mráz po zádech.Až do 9. 9. vám jej na KNIHCENTRUM.cz nabízíme v elektronické podobě za poloviční cenu!
Sirotčinec slečny Peregrinové, právě tam zavede strašná rodinná tragédie šestnáctiletého Jacoba. Před lety mu dědeček vyprávěl zvláštní příběhy o sirotčinci plném podivných dětí. Teď jej po letech a dědečkově skonu osud přivede právě na to místo, které zná z vyprávění. Přichází do trosek opuštěného sirotčince na izolovaném ostrově. Kde nic, tu nic, jen opuštěné ložnice, chodby, poházené věci, hračky a fotografie. Postupem času Jacob zjišťuje, že děti slečny Peregrinové byly více než podivné. Proč ale byly drženy na ostrově v izolaci a proč má pocit, že tady stále někde žijí...? Možná měl dědeček přece jen pravdu a nebyly to pouhé pohádky. Přesvěčte se sami.
Pokud máte rádi tajemná dobrodružství nenechte si tento jedinečný čtenářský zážitek utéct.
Kniha byla netrpělivě očekávána a již před svým vydáním se setkávala s pozitivními ohlasy. Dočkala se takového úspěchu, že se filmové společnosti doslova rvaly o práva k jejímu filmovému zpracování. Na premiéru se můžeme těšit v březnu 2016.
Ukázka z knihy
Otočil jsem se a uviděl otce, jak se opírá o futro dveří, oči kalné, vlasy rozcuchané, na sobě košili od bláta a džínsy.
"Ahoj tati."
"Položím ti jednoduchou, přímou otázku," řekl, "a žádám od tebe jednoduchou, přímou odpověď. Kde jsi byl dnes v noci?" Viděl jsem, jak se snaží ze všech sil zachovat klid.
Rozhodl jsem se, že už dál nebudu lhát. "Je mi fajn, tati. Byl jsem se svými přáteli.
Jako bych odjistil granát.
"TVÍ PŘÁTELÉ JSOU IMAGINÁRNÍ !" zařval.
Přistoupil ke mně, tvář mu zrudla. "Kéž bychom tvoje matka a já nikdy neposlechli toho pomateného cvokaře a nenechali se přemluvit a nevzali tě sem, protože tohle je neskutečná katastrofa! To je naposledy, co jsi mi lhal! Teď běž do svého pokoje a sbal si věci. Jedeme příštím trajektem!"
"Tati?"
"A až se vrátíme, nevytáhneš paty z domu, dokud ti nenajdeme nějakého psychiatra, který není naprostý dement!"
"Tati!"
Chvíli jsem přemýšlel, jestli mu budu muset utéct. Představoval jsem si, jak mě otec drží na zemi, volá o pomoc a nakládá mě na trajekt ve svěrací kazajce.
"Já s tebou nepojedu," řekl jsem.
Přimhouřil oči a naklonil hlavu na stranu, jako by mi dost dobře nerozuměl. Chystal jsem se mu to znovu zopakovat, když v tom se ozvalo klepání na dveře.
"Zmizte!" zakřičel otec.
Klepání se ozvalo znovu, tentokrát silněji. Hnal se ke dveřím a otevřel je, a tam, na konci schodiště, stála Emma a nad hlavou jí tancoval drobný balonek s modrými plamínky. Doprovázela ji Oliva.
Dobrý", řekla Oliva, "přišli jsme za Jacobem."
Otec na ně zíral, naprosto vyvedený z konceptu. "Co to je..."
Dívky kolem něho proklouzly do pokoje.
"Co tady děláte?" sykl jsem na ně.
"Chtěly jsme se jenom představit," odpověděla Emma a usmála se na otce.
"Poslední dobou jsme vašeho syna poznaly opravdu dobře, a tak jsme si myslely, že bude správné, když ho navštívíme jako kamarádi."
"Oukej," řekl otec a oči mu přeskakovaly z jedné na druhou.
"Je to opravdu skvělý kluk," řekla Oliva. "Tak statečný!"
"A hezký!" dodal Emma a mrkla na mě. Začala si s ohněm pohazovat z ruky do ruky, jako by to byl nějaká hračka. Otec na to hypnotizovaně zíral.
"A-ano," koktal. "To opravdu je."
"Nevadí vám, když se zuju?" zeptala se Oliva, a aniž by čekala na odpověď, sundala si boty a okamžitě vzlétla ke stropu. "Díky. Takhle je to mnohem pohodlnější."
"To jsou moji přátelé, tati. Ti, o kterých jsem ti vyprávěl. Tohle je Emma, a tam u stropu, to je Oliva."
