Pokud jste někdy přemýšleli, proč máte rádi smutnou hudbu. . . Pokud nacházíte útěchu nebo inspiraci v deštivém dni. . . Pokud intenzivně reagujete na hudbu, umění, přírodu a krásu. . . …pak pravděpodobně znáte sladkobol! Onen hořkosladký stav mysli a sklon ke stavům touhy, bolestivosti a smutku; podivně pronikavou radost z krásy světa i uvědomění, že světlo a tma, zrození a smrt – hořké a sladké – tvoří nerozlučné dvojice ze kterých se skládá náš život.

Sladkobol je tichou silou v nás, která nám pomáhá překonat osobní i kolektivní bolest, ať už ze smrti nebo rozchodu, závislosti nebo nemoci. Pokud si totiž nepřiznáme svůj vlastní zármutek, můžeme skončit tak, že jej způsobíme druhým svým vlastním chováním. Pokud si však uvědomíme, že všichni lidé znají, nebo poznají, ztráty a utrpení, můžeme se vlídněji a bezpečněji obrátit jeden na druhého.