Kniha se koncentruje na otázky spojené se sny v širším kulturně-historickém kontextu od středověku (potažmo antické tradice) do sklonku 19. století, kdy se s rozvojem moderní psychologie a psychoanalytického pojetí snu proměnilo místo a funkce snů ve společnosti. Autoři, přistupující k problematice z hlediska různých oborů (historie, dějin umění a literárních dějin), se nesnaží soustředit na jedno spojující téma snových interpretací, jejich cílem je nastínit možné cesty v přístupu ke snům v předmoderní společnosti. Jednotlivé kapitoly se tak věnují rozdílným otázkám: důvodům, které vedly k legitimizování relevance snů a jejich interpretace, vztahu snů ke křesťanství, snům jako prostředku vstupu do jiných dimenzí, temné stránce snu, důvodům nedostatku vizuálních záznamů snů pro starší období nebo snářům.