Grafička, politička a publicistka Soňa Kodetová zavítala do Domu knihy v Ostravě. Na besedě hovořila především o knize Ty a já - Na miskách vah.Jak jste se se svým manželem seznámila?
Seznámili jsme se, když mi bylo 23 let a manželovi o 8 let více. Rozhodně jsem ale nepatřila k jeho nadšeným fanynkám, líbil se mi jako herec, ale nic víc, nic míň. Jednou jsem šla na pracovní schůzku do činoherního klubu. Domluvit si práci na další inscenaci v televizi. Když jsem sestupovala dolů do podzemí, pod schody stál Jiří Kodet. Jiří mě oslovil s tím, koho tady hledám a že už nikoho hledat nemusím, že je tady on. Když jsem ze schůzky odcházela, ptal se mě, jak to s námi tedy bude. Já jsem mu odvětila, že nijak a rychle zmizela. Asi za měsíc jsem šla na Malostranském náměstí do obchodu a tam jsme na sebe znovu narazili. Když jsem mu řekla, že pospíchám domů, sdělil mi, že máme stejnou cestu a že mě doprovodí. Cestou jsme si povídali, a když jsme dorazili k našemu domu, snažila jsem se opět rychle zmizet. Jiří mi řekl, ať se příjdu podívat na jedno představení, ve kterém tehdy hrál a já jsem tam později přišla. Jiří mě poté pozval na večeři, a když jsme si domluvili rande, už mě pak nepustil.
Jsme v Ostravě a málo kdo ví, že Jiří Kodet je spjatý s Ostravou, žil zde se svou první ženou. Jak na toto město vlastně vzpomínal?
Vzpomínal na to strašně, nelíbilo se mu tady. Ale v divadle to bylo skvělé. Dozvěděla jsem se hezkou historku. Často tady flámovali a jednou jeli tramvají a současně s nimi jeli horníci na důl. Začali si z těch horníků dělat legraci a můj muž prohlásil, že kdyby byli talentovaní, tak by nemuseli jít fárat. Když se na ně horníci podívali, tak z tramvaje tak rychle prý jet nikdy nevyskočili.
Jak jste prožívali 68. rok, případně, jak prožíval Jií Kodet 48. rok?
Ve 48. roce mu bylo 11 let. Muž si pamatoval, jak sedával u pana prezidenta Masaryka na klíně. 68. rok byl velmi zvláštní. Mí rodiče emigrovali, manželovi sestra. Ten 68. rok pro nás znamenal takový zlom v těch našich rodinách. O to jsme byli radši, když pak přišel rok 1989.
Vy jste byla zhruba 20 let ženou v domácnosti, čemu jste se tehdy věnovala?
Nejvíce jsem poslouchala Svobodnou Evropu. Ta doba byla hrozná, ale lidi se scházeli, drželi jsme spolu. Lidé se tolik nepodráželi a kdo mohl, ten pomáhal. Zjistila jsem, že si lidé i v těchto dobách můžou vycházet vstříc.
Přejděme tedy na ten 89. rok...
To jsem prožívala velice intenzivně. Já jsem zůstávala doma, dělala jsem manželovi jakousi manažerku. Nebyla jsem typická žena v domácnosti. V 89. jsem si řekla, že nastal můj čas a vrhla jsem se do politiky. V naší obci jsem založila Občanské fórum, byla jsem zvolena do zastupitelstva a pak jsem průběžně přešla do ODS, když se zakládala. Mě ta politika bavila a stále baví.
Vy jste poměrně ve vysokém věku vystudovala vysokou školu. Jak Vám to studium šlo a jak se vysoká škola CEBRO liší od ostatních škol?
Bohužel se stalo to, že můj manžel těžce onemocněl, nicméně poté, co odešel, jsem si řekla, že půjdu na vysokou školu. Školu CEBRO jsem si našla na internetu a začala jsem studovat po šedesátce. Studovala jsem s mnohem mladšími lidmi, což vás strašně nakopne. Studovala jsem velmi slušně, udělala jsem si bakaláře a následně jsem pokračovala v magisterském studiu. Magisterskou práci jsem si chtěla udělat o veřejné správě v Číně, což se také stalo. Škola mi pomohla a hodně mě posunula.
Váš manžel získal za Pelíšky a Knoflíkáře Českého lva. Co třeba filmové hlášky spjaté s Jiřím Kodetem? Zlidověly i u vás doma?
U nás doma moc ne. Můj muž, když natočil nějaký film, doma jsme o něm moc nediskutovali. Ale můj muž nebyl doopravdy jako ve filmu Pelíšky. To by se s nim asi nedalo vydržet.
Při zahraničních cestách zažil také zajímavé historky. Vzpomenete si na Londýn, kdy měl váš muž v kapse 53 liber?
Těch 53liber mu dal jeho nevlastní otec, který tam za nim přijel. Pak odjel a muž se rozhodl, že půjde do hotelu a něco si tam dá. Neuměl ani slovo anglicky, našel jídelní lístek a ukázal na nějakou věc. Najednou přivezli několikaposchoďový dort. On si z toho vzal ten vršek, nepromluvil ani slovo, zaplatil a odešel. Ten nevlastí otec jednou opět přijel do toho hotelu a dozvěděl se od těch číšníků, že tam byl nějaký podivný pán, který si tam objednal dort a následně se dozvěděl, že to byl Jirka.
Měl váš manžel nějakého koníčka mimo herectví?
Manžela hrozně bavila zahrada, sázel kytičky, pracoval rád a často na zahradě. Rád rybařil, to chodil již se svým otcem. A to je z těch koníčku asi vše, více už by nestihl.
Jaká jste babička?
Jednou napsali v nějakém časopisu, že jsem babička na baterky. A je to svým způsobem pravda. Teď máme vyhraněné některé dny, kdy vodím děti do kroužku. Ale snažím se a pomáhám jim.
Besedu moderoval: Filip Šimeček
