Spáčův hrad je návrat na místo činu a také další příběh odehrávající se ve dvou časových liniích. Barbara Erskinová se třicet let od vydání svého debutového románu Žila jsem již před staletími vrací zpátky do Walesu. Začtěte se do příběhu dvou žen, které od sebe dělí staletí. Nekonečnou noční můru plnou zoufalství, strachu a slz můžou zastavit právě tyto dvě ženy. Jen ony dvě. Chcete vědět, co bude dál?
Jako lusknutím prstů se v jednom jediném okamžiku přeneseme do Walesu, do místa jménem Hay on Wye. Píší se léta Páně 1400. Válka na velšských hranicích je doslova na spadnutí. Není vyhnutí a není úniku. Už brzy se protrhnou stavidla válečné vřavy a kraj, který tolik lidí považuje za svůj domov se promění v popel a prach. Catrin je téměř dospělá a poprvé šíleně zamilovaná. Její otec je vykladač budoucnosti, prorok, který hraje nebezpečnou hru na ostří nože a snaží se být zadobře jak s velšskými knížaty, tak s anglickými pány. Wales už tolik let sní o naprosté svobodě a nezávislosti. Touží se navždy zbavit anglického biče. Možná to bude právě charismatický Owain Glyndwr, kdo vstoupí do legend jako muž, který přinese svobodu své zemi. Ale zatím je Catrin ve zdech Spáčova hradu vyzvána, aby nahlédla do budoucnosti a prorokoval osud země. A to, co vidí je krev a smrt. Hodně krve.
A vraťme se zpět do současnosti a zapomeňme na chvíli na dramatickou minulost plnou válek a bojů.
Jsme pořád v Hay, ale je rok 2015. Miranda se právě nastěhovala do Spáčova hradu. Klidně si to přiznejme, není to chvilkový rozmar rozmazlené slečinky. Je to útěk před drsnou realitou, kterou by nemusela umět snést.
Chce uniknout, truchlit a snad se časem kousek po kousku dát dohromady. Možná se ji povede najít chuť k životu o samotě drsných velšských hor. Ale pokaždé, když jen na chvíli zavře oči, má sny, které jsou živé a opravdové jako by se dívala očima někoho jiného a jako by ji z dálky volal hlas. A její smutná duše postupně vytváří spojení mezi minulostí a současností.
Kdo je ta mladá dívka, jejíž volání slyší? Je jediná, kdo může pomoci. Ale udělá-li ten krok skrz celá staletí, může sama o hodně přijít. Může ztratit i samu sebe.
Jsme pořád v Hay, ale je rok 2015. Miranda se právě nastěhovala do Spáčova hradu. Klidně si to přiznejme, není to chvilkový rozmar rozmazlené slečinky. Je to útěk před drsnou realitou, kterou by nemusela umět snést.
Chce uniknout, truchlit a snad se časem kousek po kousku dát dohromady. Možná se ji povede najít chuť k životu o samotě drsných velšských hor. Ale pokaždé, když jen na chvíli zavře oči, má sny, které jsou živé a opravdové jako by se dívala očima někoho jiného a jako by ji z dálky volal hlas. A její smutná duše postupně vytváří spojení mezi minulostí a současností.
Kdo je ta mladá dívka, jejíž volání slyší? Je jediná, kdo může pomoci. Ale udělá-li ten krok skrz celá staletí, může sama o hodně přijít. Může ztratit i samu sebe.
-ice-
