Společnost s ručením omezeným v daních a účetnictví

V České republice zcela dominují pouze dvě varianty právní formy podnikání:

a) samostatně podnikající fyzická osoba neboli osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“),

b) společnost s ručením omezeným (dále také jen „s.r.o.“).

Obecně lze říci, že první alternativa je spíše vhodnější pro málo rizikové a méně rozsáhlé podnikatelské aktivity zvládané jednotlivcem, případně několika spolupracujícími osobami z okruhu nejbližší rodiny. Zatímco s.r.o. je předurčena pro riskantnější a rozsáhlejší činnosti vyžadující manažerskou souhru více lidí. Obě právní formy sice mohou využívat síly a rozumu vlastních zaměstnanců nebo dávat zakázky jiným firmám, s čímž je ovšem rovněž spojeno nemalé riziko. Proto typická OSVČ pracuje pro svého zákazníka sama – jako např. řemeslník nebo auťák - naproti tomu zakladatel s.r.o. si jen výjimečně s provozní činností poradí sám.

I když založení a „život“ s.r.o. není žádná velká věda, jak si postupně vyjevíme, je samozřejmě o řád náročnější, než varianta OSVČ – kde stačí jednou navštívit živnostenský úřad a ještě ten den se novopečený živnostník může směle pustit do díla. Přes nedávné snížení finanční bariéry zůstává pro mnohé zájemce o s.r.o. velkým strašákem – nutno poznamenat, že oprávněně – hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé tuto právnickou osobu provází citelně vyšší administrativa: např. nutnost podvojného účetnictví, formální sepisování společenské, resp. zakladatelské smlouvy, vyhotovování zápisů z jednání společníků alias valné hromady, mnohá rozhodnutí se neobejdou bez posvěcení (drahého) notáře. Druhou velkou nepříjemností je povinné zveřejňování obchodně citlivých a dalších interních dokumentů, které je pod hrozbou nemalých sankcí potřeba ukládat do sbírky listin v rámci veřejně přístupného obchodního rejstříku. Přitom je nasnadě, že s odkrytými kartami se v konkurenčním tržním prostředí hraje podstatně obtížněji, nemluvě o riziku vydírání společníků více vydělávajících společností.