byly krásné a vázané, kdybych si mohla vybrat, určitě bych dala přednost knize, kterou už po jednom přečtení nejde v podstatě zavřít. Ale zpět k příběhu.Jelena se pořád učí a pořád se snaží kličkovat mezi tím, co musí a tím, co chce. Ne všechno vychází, a ne všemu se dá úplně vyhnout, ale její pozice se vlastně postupně stabilizuje. S Valekem si našli prostor pro sebe, vypadá to, že všechno postupně zapadá tam, kam má a spojka mezi zemí magie a zemí rozumu našla své místo na světe. A přitom to není vůbec dlouho, co ze žaláře přivlekli vězenkyni, která měla nastavit svůj krk místo Velitele a stát se odbornicí na všechny možné jedy. Dalo by se říct, že je život vlastně fajn, ovšem jak už to bývá, potíže jsou už na obzoru a brzy na Jelenu dopadnou plnou váhou. Nejdřív ji zraní v lese na cestě domů a útočníka nevypátrá ani Valek, a pak se stane něco, co je pro Jelenu naprostá noční můra. Přijde o svou magii. Pro někoho, kdo kouzla používá běžně každý den jako my ostatní používáme svých pět smyslů, je to obrovská rána a pořádná dávka strachu a nejistoty, protože nikdo neví, jak se to mohlo stát, ani proč a ani nelze říct, jestli je tahle děsivá situace jen dočasná, nebo je ztráta schopností už trvalá. Je nutné přežít a přijít na to, co nebo kdo za tím vším stojí, protože pokud člověk neví, proti čemu stojí, je to jako chodit v kruhu.
Studie stínů se čte jedním dechem. Není to kniha, jakou jde odložit s tím, že si ji někdy dočtete. Děj je tak napínavý, že nemůžete přestat číst, protože potřebujete zjistit, jak tohle všechno dopadne. A i když nic víc neprozradím, o události opravdu není nouze a nutně potřebuju další díl… nebo rovnou hned dva. 😊
-ice-
