Symbol je materiální reprezentací nemateriálních kvalit a funkcí. Je to objektivizace obsahů, které máme ve své mysli, subjektivně a podprahově, a jež v nás probouzí způsob vnímání světa, který by nám mohl pomoci, abychom si byli vědomi vědění obsaženého v naší duši. Práce Schwallera de Lubicz nám nabízí nasměrování nikoli k opuštění schopnosti racionálního uvažování v jógových extázích, nýbrž k integraci této schopnosti s vyšší, vrozenou inteligencí. Toto nasměrování spočívá jak v „technikách myšlení“, tak i v poznání zákonů „křížení“ a „inverze“ a v aplikaci principů „přítomného okamžiku“ a „simultánnosti protikladů“.

Experimenty dokazují, že v našem mozku jsou obsaženy funkční známky těch nejodlehlejších tělesných myslí. Schwaller de Lubicz říká, že bychom o nich neměli uvažovat jen jako o zvířecích popudech a hrubých aspektech našeho vědomí, které s ním nejsou v souladu, ale rovněž jako o nezměrné instinktivní inteligenci zákonů přírody, kterou v nás zanechala naše zvířecí a plazí zkušenost.

Místo potlačování a ignorování celku naší evoluce bychom možná měli spíše hledat cesty, jak vtělit nezměrné symbolické obsahy těchto prastarých částí mozku do naší inteligence v současnosti.