Kniha pojednává o převážně modernistických umělcích, kteří se za druhé světové války snažili najít kompromis s nacismem. Autor se soustředí jak na umělce, jejichž snahy selhaly (W. Gropius, P. Hindemith, G. Benn, E. Barlach, E. Nolde), tak na ty, kteří byli režimem přijati (R. Strauss, G. Gründgens, L. Riefenstahlová, A. Breker, A. Speer). Tyto kulturní osobnosti společně reprezentují skrytou kulturní historii nacistického Německa, ale každá z nich si musela projít bolestivými životními volbami a zavírat oči před morálními a estetickými zásadami. Jejich osudy vrhají nové světlo na režim, z něhož se Hitler snažil vytvořit „diktaturu géniů“. Tato kniha je příběhem beznaděje a odhodlanosti, iluzí a reality, naděje a tragédie. Výsledkem je hluboký pohled na nejednoznačnost samotného umění.