Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často „míří na komoru“ a - nemíjejí se cílem. Mnohdy je A.V. strohá až minimalistická, jindy zas srší její verše- petardy jako barevný ohňostroj na temném nebi. Často jsou básně napsány v humorném tónu a s nadhledem, okořeněné ironií a sebeironií. Její postřehy ze života a její politické a filozofické šlehy mnohdy až pálí.

Alena Vávrová je básnířka IN NATURA , ačkoliv zná a ví, není žádný POETA DOCTUS. Právem je označována jako „český Ferlinghetti v sukních“. Je stále nová a nová, a jak sama v jedné své básni říká: je „ALENOVÁ“, tedy originální a svá. Vávrové tvorba je kontinuální, navazuje na to nejlepší ze světové i naší poezie. Často se inspiruje písněmi a lidovou poezií. V nové sbírce se přirozeně a nepokrytě hlásí k velké moravské osobnosti, k básníku Jaroslavu Eriku Fričovi, jemuž svou knížku dedikuje, a to právě v roce jeho smutného výročí. V knize naleznete jen úzký výběr z básní, které od počátku své tvorby věnovala cestám a cestování. Vávrová se nezbavuje ani radosti z psaní. Některé její hravé básně z cest tu svědčí o její citlivé práci s jazykem, kterému svým uměním sahá až pod kůži a namáčí slova do všech chuťových pohárků jazyka. Vnímavý čtenář jistě rád nalezne v její nové knížce ukryté tajemno, které nás znova a znova fascinuje a láká na našich cestách, reálných, i těch snových nebo jen pomyslných.