1968 Kořeny tragédie
Jen málo dějinných událostí ovlivnilo karmu tohoto národa tak tragicky jako srpen 1968. Brutální intervence vojsk Varšavské smlouvy patří k nejhorším zážitkům několika generací. Historik PhDr. Vladimír Čermák patří k těm badatelům, kteří hledají kořeny a příčiny této tragédie nejen v ideologické podstatě Brežněvovského vedení a v Gomulkovsko Ulbrichtovské hrůze z toho, že závan československé demokracie ohrozí jejich komunistické režimy, ale i v jiných geopolitických souvislostech. Jeho brilantní analýza příčin a jevů, které vedly k 21. srpnu, se čte jako detektivka a patří bezesporu k nejlepším pracím o událostech, které zasáhly naše národy před padesáti lety.
Vaše kniha nese název 1968 Kořeny tragédie. Kam až ty nejhlubší kořeny ze srpna 1968 sahají?
Záleží na tom, jestli ty kořeny vezmete z hlediska celé české minulosti. Samozřejmě to vede až k Bílé hoře, které jsou také věnovány některé mé knihy. Bitva na Bílé hoře nikdy nebyla, to je mýtus. Šarvátky tam byly, ale bitva na Bílé hoře byla divadlo pro veřejnost.
Jaká je šance, že se ještě objeví doposud neodkryté informace k srpnu 1968?
To bych také rád věděl, jestli ta šance ještě je. Byly vydány materiály k srpnu 1968, byla i šance, že se objeví materiály nové. Byly také vydány materiály z archivů KGB, ale nebyly to ty klíčové dokumenty, které bychom potřebovali k vysvětlení, co se tehdy přesně odehrálo. My bychom potřebovali hlavně ty vojenské materiály, ale ty nebyly nikdy zveřejněny. Možná by stačilo, kdyby byly odkryty alespoň české vojenské archivy, ale doposud jsem nenašel nic, co by stálo za řeč.
Vy se v knize také zabýváte alternativami, co všechno se mohlo stát, ale nestalo se. Proč jste se tím vlastně zabýval?
Jsme součástí určité velké společnosti a nevíme nic o její základní minulosti. Jsou to věci, které jsou mimo náš obzor, on nás o tom ani nikdo nic neučil. Bohužel se nic nevysvětlilo ani o 28. říjnu. A úplně stejně to bylo i s jinými událostmi, které jsou dodnes zasunuty v našem podvědomí. Každý možná tak trochu tuší, co se událo, ale nemáme dostatek argumentů.
Jaká tabu ještě stále přežívají o srpnu 1968?
Je jich spousta. Co víme třeba o Dubčekovi? Já jsem potkal řadu lidí, kteří ho znali, a nikdo o něm nemluvil příliš hezky. 5. ledna 1968 ho navrhl na pozici 1. tajemníka ÚV KSČ Antonín Novotný. Dobře věděl, proč to dělá. Potřeboval nějakého slabocha, někoho, kdo to neumí.
Padly po roce 1989 nějaké tresty ohledně srpna 1968?
Nepamatuji si. Já jsem napsal jednu studii, kde se zmiňuji o Vasilu Biľakovi, což byl jeden z nejznámějších agentů. Co se týká těch dalších, kteří měli být také potrestáni, tak potrestáni nebyli. Za srpen 1968 u nás nebyl uvězněn nikdo, ani nikdo z těch vojáků, co to řídili.
Rok 2018 se nese v duchu osmičkového výročí. Vznikla řada projektů a filmů, které připomínají různé osmičky. Jak hodnotíte jejich úroveň?
Špatně. Co se týká filmů, tak všechno tohle kolem je šmejd. Je to o ničem, pokud se chcete dozvědět pravdu, musíte hledat jinde. Já jsem tyto filmy úplně přestal sledovat, protože se u toho vždycky rozčílím.
V jedné z kapitol píšete, že je nedůstojné si zachovávat zkreslené představy. Myslíte si, že i v dnešní době stále takové představy máme?
V mé další knize o listopadu se dozvíte, v čem se liší dnešní a minulé poznatky. Nikdo se nesnaží posunout naše vědění někam dál.
V současné době zaznívají názory, že současné Rusko není náš nepřítel, ale rozhodně je hrozba. Co si o tom myslíte vy?
Já jsem vnímal Rusy vždy pozitivně, neměl jsem rád Sověty. Je rozdíl mezi normálními lidmi a mezi jejich elitou, která mi moc nesedí. Celkově si myslím, že má Rusko problém s elitami, a to nemyslím jen ty politické.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.